Před osmi lety byl východoukrajinský Charkov proruský. Teď je to jinak, lidé by se invazi bránili

Dnes má Rusko u hranic přes 100 tisíc vojáků a ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj označuje Charkov za pravděpodobný cíl ruské invaze. Město mohlo být v minulosti pro Moskvu relativně snadným cílem. Ale dnes jsou tam nálady velmi odlišné – ruská vojenská operace by tak zřejmě narazila na silný odpor civilistů.

Během pouličních střetů a přestřelek mezi proruskými a proukrajinskými skupinami v roce 2014 se několik dní zdálo, že se převážně ruskojazyčný Charkov od Ukrajiny odtrhne stejně jako nedaleký Doněck a Luhansk. Centrální moc tady obnovil až zásah ukrajinských jednotek rychlého nasazení.

Dnes má zdejší nově vytvořená 113. brigáda územní obrany víc dobrovolníků než tabulkových míst. Zájem mají lidé z celé společnosti.

Dnes má zdejší nově vytvořená 113. brigáda územní obrany víc dobrovolníků než tabulkových míst a začíná uchazeče odmítat. Vzniká proto druhá charkovská brigáda. Podle hlavního poddůstojníka 113. brigády Mychajla Sokolova mají zájem lidé z celé společnosti, od jaderných vědců přes prodavače až po inženýry a studenty.

Ti všichni chtějí bránit svou zemi. A důvod je podle listu Wall Street Journal prostý: obyvatelé Charkova dobře vědí, co se děje v Doněcku a Luhansku od chvíle, kdy se tato oblast dostala pod ruskou nadvládu.

„Lidé vidí, že v Donbasu je to zlé“

V samozvaných republikách se zhoršila ekonomika a Ruskem dosazené milice vyvlastnily podniky, domy i auta. Lidé podezřelí z prokyjevských sympatií byli zastřeleni nebo uvězněni. Většina obyvatel, kteří si to mohli dovolit, uprchla buď do částí Ukrajiny, které ovládá centrální vláda, zejména pak do Charkova, anebo zamířili také do Ruska.

Čtěte také

Putin bolestně prožívá to, že se mu nepodařilo upevnit ruskou moc jako za Sovětů, říká ukrajinista

S tím, že na občany v Charkově má vliv to, co se stalo v Doněcku a Luhansku, souhlasí i mnozí tradičně proruští regionální politici.

„Lidé vidí, že v Doněcku a Luhansku je to zlé a že u nás je situace dobrá. Oni mají válku a my klid a mír,“ shrnuje situaci Sergej Gladkoskok, který v charkovském regionálním zákonodárném sboru vede promoskevskou stranu s názvem Opoziční platforma pro život.

Nikdo zatím nepanikaří

V Charkově zatím nic nenaznačuje tomu, že by se blížila krize. Nákupní střediska, restaurace i bary jsou plné lidí a na ulicích není vidět žádné vojáky ani zbraně. Nikdo nepanikaří a supermarkety jsou plné zboží.

Dobrovolníci v Charkově shromažďují věci, které by se mohly vojákům na frontě hodit|foto:Martin Dorazín, Český rozhlas

Gubernátor charkovské oblasti Oleh Synjehubov deníku Wall Street Journal vypráví, že právě objel ukrajinské jednotky u ruských hranic. A jak od nich vyslechl, žádná neobvyklá ruská vojenská aktivita v oblasti padesáti kilometrů od hranic prý nesvědčí o tom, že by v nejbližší době hrozila invaze.

Možné potíže naznačuje snad jen to, že někteří dovozci automobilů nechtějí posílat prodejcům v Charkově nové vozy. Dobře si totiž pamatují, jak v roce 2014 autosalony v Doněcku plenili zloději.

Úpadek výstavního města

Samotný Charkov sehrál v dějinách Ukrajiny speciální roli. Když Ukrajinci před sto lety prohráli boj o nezávislost, Rusové z něj udělali hlavní město nové Ukrajinské sovětské republiky. Charkov se stal výkladní skříní Stalinovy industrializace a jedním z center sovětské vojenské síly, od výroby tanků až po technologie k výrobě jaderných bomb.

Trh totiž znepokojuje neustálá hrozba invaze a ceny ruského plynu jsou tak vysoké, že se prý často přestává vyplácet ho používat.

Tato odvětví ale začala upadat, když je v roce 1991 nové mezinárodní hranice odřízly od tradičních zákazníků a dodavatelů v Rusku. A po ruské anexi Krymu v roce 2014 jich řada skončila úplně.

„Místní podnikatelé dnes mají vůči Rusku převážně negativní vztah,“ říká Oleksandr Popov, který v Charkově vlastní továrnu na výrobu loveckých pušek, řadu fitnesových klubů a jednu bezpečnostní agenturu. Vysvětluje, že konflikt místní přichází draho.

Trh totiž znepokojuje neustálá hrozba invaze a ceny ruského plynu jsou tak vysoké, že se prý často přestává vyplácet ho používat. Popovovy podniky dnes zaměstnávají jen 600 lidí, zatímco v roce 2014 jich měly dva tisíce.

Události roku 2014

Když tehdy do Charkova přicházeli ruští ozbrojenci, bylo vůči ukrajinskému státu loajálních jen asi 30 procent obyvatel města, odhaduje pro Wall Street Journal Kosťantyn Němičev, který stojí v čele obranného výboru sdružujícího proukrajinské skupiny ve městě a vede místní pobočku krajně pravicové strany Národní sbor.

Čtěte také

Nemyslím, že Rusko chce plně anektovat Ukrajinu. Půjde tak daleko, jak dovolíme, míní generál Šedivý

V roce 2014 stál v čele Ukrajiny Viktor Janukovyč, který poté, co neustál vlnu pouličních protestů, uprchl nejdříve právě do Charkova, kde proběhl sjezd proruských politiků z celé východní a jižní Ukrajiny. Za čas pak Janukovyč odjel na Krym a nakonec do Ruska.

Po několika týdnech váhání se tehdejší starosta Charkova, významný mocenský hráč a bývalý Janukovyčův spojenec Hennadij Kernes, nakonec postavil na stranu Ukrajiny. Brzy nato ho někdo postřelil. Ozbrojenci místní proruské skupiny Oplot uprchli do Doněcku a řada obyvatel města se později vystěhovala do Ruska.

Putina prý podporuje jen 5 procent obyvatel

Velitel charkovského obranného výboru Němičev odhaduje, že dnes je až 70 procent obyvatel Charkova loajálních Ukrajině. Po sovětské minulosti se stýská asi čtvrtině převážně starších lidí a ruského prezidenta Vladimira Putina prý aktivně podporuje jen zhruba pět procent.

Čtěte také

Putin musí vojáky brzy využít. Jinak ho čeká ponížení z toho, že je stáhne, věří exministr USA Gates

„Proruské jednotky už v ulicích nejsou a proukrajinské síly jsou mnohem silnější a větší než dřív a mají vojenské zkušenosti,“ zdůrazňuje Němičev, který se v roce 2014 účastnil bojů proti proruským separatistům v Doněcku.

Dnes tento veterán ukrajinské armády soudí, že jestli sem ruská armáda přijde, nejspíš se zastaví na předměstí a pokusí se vyvolat povstání zdejších proruských sil. „A naším úkolem bude učinit těmto separatistickým náladám konec, zatímco bude ukrajinská armáda bojovat,“ prohlašuje velitel Němičev.

Naším úkolem bude učinit těmto separatistickým náladám konec, zatímco bude ukrajinská armáda bojovat.
Kosťantyn Němičev

Míru lokálních sympatií k sousednímu státu je těžké přesně určit i proto, že veřejné výzvy k připojení Charkova k Rusku jsou podle ukrajinského práva trestným činem. Billboardy ukrajinské zpravodajské služby po celém městě nabízejí číslo horké linky, kam je možné oznámit separatistické výhrůžky. Přesto zjevně existují občané, kteří v některých částech města začerňují nápisy „Rusko je agresor“.

Čtěte také

Západ se snaží zatáhnout do války nás a za všechno může Amerika, shrnuje sociolog postoj části Rusů

Na rozdíl od Kyjeva, který v posledních osmi letech prošel lingvistickou proměnou a mnohem více obyvatel se rozhodlo komunikovat v ukrajinštině místo v ruštině, je Charkov stále převážně ruskojazyčný, stejně jako mnoho dalších měst na východě a jihu Ukrajiny.

To ale neznamená, že obyvatelé podporují Kreml a Putina, upozorňuje předsedkyně charkovského městského zákonodárného sboru Tetjana Jehorová-Lucenková. I když lidé komunikují v ruštině, rozhodně prý nesmýšlejí stejně jako ti, kdo žijí v Rusku nebo by tam chtěli žít. Politička pro deník Wall Street Journal zdůrazňuje, že místní smýšlejí „ukrajinsky“ a chtějí žít v zemi, kde je mír.

Poslechněte si celý Svět ve 20 minutách, témata vybrala Gita Zbavitelová.

Uslyšíte, že zahraniční zpravodajové si stěžují na podmínky novinářské práce v Číně. Další mandát italského prezidenta Mattarelly znamená úlevu pro mezinárodní společenství. Rok od puče v Barmě míří proti vojenskému režimu nové sankce ze zahraničí. A syrští Kurdové odrazili největší útok samozvaného Islámského státu za poslední roky.