Potřeboval jsem se zklidnit, vysvětluje změnu profese Tošovský. Z divadelního dramaturga se stal zaměstnancem hospice
„Rozhodnutí, že skončím v divadle, bylo docela impulzivní. Myslel jsem si, že budu překladatel ,na volné noze‘. Po pár měsících na úřadu práce jsem zjistil, že bych se mohl přihlásit na výběrové řízení na pozici vedoucího půjčovny kompenzačních pomůcek v hospici a řekl jsem si, proč ne,“ vysvětluje svůj kariérní obrat Jan Tošovský. Léta působil v Národním divadle a na dalších scénách jako dramaturg, dnes je v Cestě domů vedoucím půjčovny kompenzačních pomůcek.
Čtěte také
„Bylo to něco, co jsem v této životní fázi nejspíš potřeboval. Trošku se zklidnit a získat nějaký režim a řád,“ vysvětluje v pořadu Hovory.
Režim divadelního dramaturga je podle něj volnější než u herce nebo režiséra. „To znamená, že si člověk musí svůj čas organizovat sám – a ne vždy se to daří. A druhá věc je, že divadlo vás nikdy neopouští, myslíte na něj i ve volném čase,“ říká s tím, že právě to bylo potřeba změnit.
Víc si poslechněte v audiozáznamu, ptá se Lenka Buriánková.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
