Politolog Takis Pappas: Voliči populistů jsou rozhořčení, ze své situace viní elity a volí spíš srdcem než rozumem

Populismus vnímá jako nový druh demokracie. Zatímco liberální demokracie uznává, že společnost je složena z mnoha odlišných skupin s rozdílnými zájmy, které ale spolu musí žít v relativním míru, a spory se tak musí řešit smířlivě s pomocí nástrojů právního státu, takzvaný demokratický neliberalismus je zásadně odlišný.

Čtěte také

Politolog Yascha Mounk: Nacionalismus je třeba si ochočit. Jinak ho přenecháváme té nejhorší sortě lidí

„Společnost je v něm rozdělena jen podle jedné dělící linie, která vede mezi většinou ‚lidu‘ a maličkou menšinou ‚elit‘. Tyto dvě strany nemohou spolupracovat, vždy vyhrává většina,“ vysvětluje s tím, že základem zde není právní stát a ochrana menšin, ale naopak silně většinový politický systém.

„Populističtí voliči mají sklon volit spíše srdcem než rozumem,“ hodnotí Pappas a přibližuje proč: „Hraje v tom roli jejich rozhořčení. Populističtí voliči bývají víc protestní, vadí jim, jak vypadá jejich život, jejich země a tak dál. Svůj hněv obrací na elity, které údajně nesou odpovědnost za jejich situaci.“

Při rozhodování u voleb tak voliči populistů víc vycházejí ze svých pocitů než z logického kalkulu, protože uvažují v kratším časovém horizontu než liberální voliči. „Horizont liberálních voličů totiž mnohem víc závisí na stabilitě a kondici institucí.“

Od demokracie k diktatuře

K populismu jsou podle Pappase náchylnější mladé liberální demokracie, ale nevyhýbá se ani těm starým, jako jsou například Spojené státy.

Čtěte také

Pro Evropu by teď bylo nebezpečné, pokud by se Německo stalo příliš silným, myslí si politolog Qvortrup

„Populista nemá ideologii, program ani vizi. Staví taky víc na ekonomickém přerozdělování než na růstu,“ vysvětluje politolog: „V zemích, které nedávno přešly k liberalismu, je úrodná půda pro populismus. Liberalismus ostatně nabízí prostor pro experimenty a politický oportunismus. A populismus je obzvlášť oportunistický,“ dodává.

Populistické tendence se objevují například v zemích jižní a východní Evropy nebo v Latinské Americe, kde se nachází i jeden čistý příklad země, která se v posledních třiceti letech proměnila z liberální demokracie v autokracii.

„Venezuela byla v 70. letech liberální demokracií s liberálními stranami. Po převzetí moci Hugem Chávezem v roce 1999 se stala populistickou demokracií a po jeho smrti v roce 2013 ji Nicolás Maduro stočil autoritářským směrem,“ popisuje Pappas s tím, že venezuelský příklad může po volbách v roce 2022 následovat Maďarsko.

Lék na populismus

Přestože vládní strana Fidesz premiéra Viktora Orbána několikrát vyhrála volby, Pappas považuje maďarský systém za velmi nestabilní, protože celý závisí na osobnosti Orbána – bez něj se nejspíš rozpadne, ale může také přejít k autoritářství.

Čtěte také

Politický filozof Deneen: Liberalismus selhal. Zničil základy toho, co můžeme považovat za pilíře dobrého života

„Populista je nepřítel institucí. A co máme na mysli, když mluvíme o stabilitě systému? Ústavu, legitimitu, právní stát… Tak vypadají stabilní demokracie – mají stranický systém, který funguje, a strany se střídají u moci. Nic z toho v Maďarsku není,“ podotýká.

Maďarské opozici prý chybí podobně charismatický vůdce, který by ovšem prosazoval vizi liberálně-demokratické společnosti a měl umírněný program, kterým by dokázal sjednotit společnost rozdělenou populistickým vládnutím.

Potřebujete lídra, který dá věci do pořádku a přijde s nějakou perspektivou, programem a respektem k ústavě, která platí pro všechny.
Takis Pappas

V této souvislosti Pappas vyzdvihuje Řecko, kde v roce 2019 vyhrála volby liberální strana a podařilo se jí sestavit funkční vládu. Tamní společnost je tak dnes soudržnější a méně polarizovaná než v roce 2015, kdy bylo Řecko málem vyloučeno z eurozóny.

Čtěte také

Česká společnost je rozbitá. Polarizují ji hlavně malé, ale hlasité skupiny, vysvětluje sociolog Buchtík

K překonání populismu jsou prý potřeba radikální liberální změny a radikální liberální vůdci:

„Potřebujete lídra, který dá věci do pořádku a současně přijde s nějakou perspektivou, programem a respektem k ústavě, která platí pro všechny. Nejen pro běžné občany. A není ani proti elitám, všichni jsme si před zákonem rovni. V tom tkví podstata liberalismu. Vláda i opozice se mají řídit zákonem,“ uzavírá.

Řadí se k zemím, ve kterých uspěl populismus, i Česko? Poslechněte si v záznamu Interview Plus.