Česká společnost je rozbitá. Polarizují ji hlavně malé, ale hlasité skupiny, vysvětluje sociolog Buchtík

24. prosinec 2021

Je česká společnost skutečně tak rozdělená a polarizovaná, jak často kolem sebe slyšíme? „Jistá polarizace tu je, ale nezdá se být tak hluboká, jak to z médií působí,“ věří historik Jakub Rákosník z Ústavu hospodářských a sociálních dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Ředitel agentury STEM Martin Buchtík dodává, že zde nemáme dvě nesmiřitelné barikády, které by spolu bojovaly. Odkazuje tak na svůj výzkum s názvem Jedna společnost, různé světy.

„Vidíme, že společnost začíná být rozbitá na střípky a polarizace je spíš výsledkem hlasitého vyjadřování menších skupin,“ tvrdí sociolog Buchtík a pokračuje:

Čtěte také

„V demokratické společnosti je žádoucí, aby různé skupiny lidí měly různý názor a mohli ho vyjádřit. Matoucí je počet těch, kteří zastávají nějaký názor a hlasitost této skupiny, která, i když je malá, je velmi hlasitá.“

Moderní společnost by měla být pluralitní, souhlasí historik. „Ale je přínos, dokud své soupeře vnímáme jako partnery, s nimiž bojujeme podle pravidel. Jakmile je začneme vnímat jako nepřátele a existenční ohrožení, tak to je pak občanská válka, kde se nepřítele musíme zbavit.“

Příběh o zásluhovosti má trhliny

Podle studie má nejsilnější polarizační potenciál stále téma migrace. „Je to otázka ne faktického příchodu lidí k nám, ale existenční obava ze zániku naší kultury v budoucnu. Je třeba dodat, že vidíme jinde, že integrace početných kulturně odlišných skupin je složitá a často nezvládnutá, takže to není jednoduchý úkol pro žádnou kulturu,“ upozorňuje Buchtík.

Čtěte také

Historik zobecňuje i další témata, na kterých se společnost štěpí – jsou to otázky globalizace ekonomické i kulturní a pak ekonomické transformace po roce 1989. „To, že se teď zrovna hádáme o covid, předtím o migraci, to je jen pěna na povrchu, ale původ tkví v těchto dvou obecnějších procesech.“ 

„V 90. letech se tady říkalo, že, kdo se bude snažit, uspěje. Po třiceti letech se ale ukazuje, že to tak není a schopnost dosáhnout lepšího společenského statusu je velmi omezená. Příběh o zásluhovosti, který je u nás silně zakotven, je oprávněně vnímán jako problematický,“ přibližuje další silné téma Buchtík.

Stát neumí jednat rychle

Rákosník vidí jako další problém rostoucí napětí mezi centrem a periferií. „To se odráží i ve volbách, kdy kosmopolitní centra mají úplně jiné politické preference než periferie. A zásluhovost ztrácí sílu také proto, že si český stát počíná jako stát slabý.“

Jakub Rákosník, Ústav hospodářských a sociálních dějin Univerzity Karlovy

To je patrné i v covidové krizi, pokračuje historik. „Vidíme švejkování obyvatelstva a stát mu jde na ruku, že svá nařízení nedůsledně vynucuje. To je pro legitimitu moci a nerovnosti ve společnosti velmi nebezpečné,“ konstatuje Jakub Rákosník.

„Jsou problémy, které tu byly, ale covid je jen nasvítil a nechává jim vyniknout. Státní aparát funguje relativně normálně, když má dlouho na to vyjednat změny. Ale není připraven na řešení akutních krizí, které zasahují společnost. To bude teď i energetická krize a další, kterých bude do budoucna pravděpodobně přibývat,“ předpovídá Martin Buchtík.

Poslechněte si celou debatu, otázky klade Karolína Koubová.

autoři: Karolína Koubová , oci
Spustit audio

Související