Češi se stahují do soukromí a nedůvěřují státu. Na obcházení pravidel jsou hrdí, říká sociolog Pospěch

Pospěch vysvětluje, že informace mezi experty a veřejností se přenášejí formou příběhů:

Čtěte také

Covid je teď společenský a politický problém. Medicína už nabídla vše, co mohla, říká expert Hajdúch

„My jsme neustále frustrovaní z toho, že tady existují nějaká fakta, kterými se veřejnost neřídí. Zapomínáme, že veřejnost se řídí především příběhy. Nehledáme pravdu o tom, jak je to s pandemií, ale v první řadě hledáme smysl.“

„Když před necelým rokem tehdejší ministr zdravotnictví prohlásil, že mezi oběti pandemie koronaviru se počítají i oběti dopravních nehod, u kterých byl diagnostikován koronavirus, tak to vzbudilo velkou pozornost,“ uvádí Pospěch příklad takového příběhu.

Na počátku pandemie se dařilo vyprávět příběh, že to společně zvládneme, když budeme táhnout za jeden provaz. Pak se vytratil.
Pavel Pospěch

Část společnosti nyní věří, že pandemie je velké riziko, a tato informace zapadá do jejich příběhů, že vláda situaci nezvládá a snaží se vše bagatelizovat. A druhá skupina si zas myslí, že je to celé výmysl a vláda se snaží zasahovat do našeho soukromého života.

„Na počátku pandemie se institucím dařilo vyprávět příběh, že to společně zvládneme, když budeme táhnout za jeden provaz. A pak se ten příběh vytratil,“ popisuje Pospěch.

Nezměnila se přitom fakta, ale poklesla důvěra v instituce. Ta prý v dobách krize vždy skokově vzroste, následně se ale vrátí do normálu – a normálem je v Česku nedůvěra ve stát.

Privatizmus společnosti

V české společnosti Pospěch pozoruje jev, který se v sociologii pojmenovává privatizmus: stažení se do soukromí a rezignace na veřejný život a hodnoty. Projevuje se například nízkým zájmem o politiku, který je například u mladých Čechů skoro nejnižší z celé Evropy.

Čtěte také

Marek Orko Vácha: Pandemie odhalila absenci důvěry v politiky, systém i středoškolskou biologii

„Když se někdo rozhodne vstoupit do politické strany, tak první reakce jeho okolí je: ‚Proč tam lezeš? Co z toho budeš mít?‘ Anebo se někdo stane aktivistou – definice pojmu se v Česku proměnila z aktivního občana na člověka, který zdržuje a montuje se někam, kam nemá,“ podotýká sociolog.

Privatizmus se projevuje i v pandemii tím, že nás odvrací od diskuze a zaměřujeme se na „soukromá“ řešení, která obcházejí systém a snaží se přechytračit pravidla.

„V Mostě se rozhodli vánoční trhy označit jako farmářské trhy, protože vánoční trhy jsou zakázané. Nebo když byly loni zavřené sjezdovky, tak někteří vlekaři to vyřešili tak, že lyžaře tahali za rolbou. To je přímý důsledek privatizmu společnosti, kdy se snažíme přechytračit systém. A dokonce jsme na to možná i trošku hrdí,“ poznamenává.

Vznikají oblasti, do kterých stát nemůže zasáhnout, protože do nich nevidí. Tím se stává neefektivní a lidé mu nedůvěřují – začarovaný kruh.
Pavel Pospěch

Jde ale například i o práci načerno, neplacení daní nebo používání antiradarů, jejichž jediným smyslem je zmařit spravedlivý trest pro člověka, který nedodržuje povolenou rychlost.

Čtěte také

Sociolog Biler: Klaus a Zeman zcela selhali. Měli lidem vrátit důvěru ve společnost a demokracii

„Když se takto stahujete do soukromé sféry, tak vznikají oblasti, do kterých stát nemůže zasáhnout, protože do nich nevidí. Tím se stává neefektivní a lidé mu nedůvěřují – a tím jste na začátku začarovaného kruhu,“ popisuje.

Jedním z důsledků slabého a neefektivního státu může být i nízká míra proočkovanosti v Česku. Řada lidí, kteří se nechtějí nechat očkovat, důvěřují spíše svému praktickému lékaři než nějakému odborníkovi z Prahy, kterého vnímají ve veřejné debatě.

Proč je Česko bazénová velmoc a jak to souvisí s privatizmem společnosti? Poslechněte si v záznamu Interview Plus.