Plastový odpad přispívá k odolnosti bakterií vůči antibiotikům, varují vědci

„Mikroplast poskytne plochu, na které se všechno potká, a pak se účinek může násobit,“ vysvětluje chemička Petra Innemanová. Podobně se podle ní chová nosič s biofilmem při čištění odpadních vod, chemické procesy tam probíhají intenzivněji.

Čtěte také

Tající sníh ve městech odhalil miniaturní plasty. Vědci je dokážou najít i v dešťové vodě nebo půdě

Autoři studie, vědci z Riceovy univerzity v Houstonu, osvítili polystyren UV zářením po dobu pěti a dvaceti dnů. Tak napodobili situaci, kdy je rozkládající se plast vystaven venku v přírodě slunečnímu záření. Povrch mikroplastu je pod vlivem venkovního prostředí lépe smáčivý a bakterie se na něm lépe uchytí.

Samotný mikroplast je definován jako částice od 100 nanometrů do 5 milimetrů. Některým mořským organismům poslouží jako nosič. A podobně posloužil v tomto pokusu bakteriím.

„Některé buňky bakterií, které příjímají geny rezistence, si v něm sedají vedle sebe, vytvářejí kolonie,“ říká neurofyziolog František Vyskočil.

Prostupnější membrány

Na rozdíl od člověka dědičnost u bakterií nemusí být jen kombinací genetického materiálu dvou jedinců různého pohlaví. Dochází u nich i k takzvanému horizontálnímu přenosu genu. Ten rovněž pomáhá bakteriím přežít a mnohdy i odolat antibiotikům.

Čtěte také

Jde uklízet bez „tvrdé chemie“? „Přidejte na teplotě, času působení, mechanické síle,“ radí ekolog

„K rezistenci přispěly i další látky, které se v průběhu stárnutí plastu uvolňovaly, například aditiva nebo depolymerační produkty,“ připomíná Petra Innemanová a dodává: „Buňky, které přijímaly geny resistence, měly prostupnější membrány, jako by se genem nakazily snadněji.“

Poslechněte si celou Laboratoř o mikroplastech jako ráji pro mikroby, spravování hlasivek a vlivu emisí na běžce. Debatují neurofyziolog František Vyskočil, chemička Petra Innemanová a herec Petr Vacek. Moderuje Martina Mašková.