Právě končící rok byl v Polsku především rokem výročí.
Na začátku března se po celé zemi mohutně připomínalo 50. výročí studentského povstání z roku 1968, na univerzitách i po celé zemi proběhlo mnoho desítek veřejných diskusí a dalších akcí, média byla několik dnů zaplavena připomínáním vystoupení v roce 1968.
Sporný zákon má chránit dobré jméno země. To však v tomto smyslu není v polských dějinách bez poskvrny a zhodnocení polsko-židovského vztahu napříč historií je otázka mimořádně obtížná a pro Poláky bolestná. Jak velmi, dokazuje zveřejnění výsledků historického bádání k vyvraždění židovských obyvatel v městečku Jedwabne.
Rozsáhle se také připomínala antisemitská vlna, kterou tehdy po studentské vzpouře, k níž se přidala značná část veřejnosti, rozpoutal komunistický režim a která vyhnala z Polska značnou část z tamních 25 tisíc Židů.
V této souvislosti stojí za připomenutí, že polský Sejm vyhlásil patronkou roku 2018 Irenu Sendlerovou, která, jak napsali poslanci v rezoluci, „s nasazením života, s hrdinstvím a v největší konspiraci vyváděla děti z varšavského ghetta a potom jim nacházela útočiště v polských rodinách, klášterech a domech pomoci.“
Listopadové oslavy 100. výročí obnovení polské státní nezávislosti byly ještě mohutnější: polská společnost si minulost připomíná více, než je zvykem v České republice. Strana Právo a spravedlnost, která v Polsku vládne od podzimních parlamentních voleb v roce 2015, tento vztah k minulosti podporuje a zdůrazňuje, což bylo i jednou z příčin jejího volebního úspěchu.
Po celý rok 2018 také opakovala veřejná vystoupení opozice, která vládu Práva a spravedlnosti silně kritizuje. Polská společnost je politicky hluboce rozdělená – ostatně podobně, jako společnosti v jiných evropských zemích, anebo ve Spojených státech od nástupu prezidenta Donalda Trumpa.
Poláci zachytili zvýšenou aktivitu ruských trollů. Nediví se ale tomu. V Polsku v roce 2019 proběhnou volby do Sejmu a současně do parlamentu evropského.
Polská opozice vládě mimo jiné vytýká, že si populisticky obstarává podporu obyvatelstva finančními příspěvky a úlevami, zejména programem „500 plus“ – tedy 500 zlotých měsíčně na každé druhé a další dítě. Rodiny, kterým se této pomoci dostává, pochopitelně podporu za populistickou nepokládají a jsou za ni vládě Práva a spravedlnosti vděčny.
Pokračoval spor Polska s evropskými institucemi o nezávislost polských soudů, jenž prozatím vyvrcholil rozhodnutím Evropského soudního dvora, který 17. prosince nařídil, aby Polsko přestalo uplatňovat zákon, posílající soudce do důchodu po dovršení 65 let, nikoli až v 70 letech, jak platilo předtím.
Je ovšem třeba říci, že polský parlament mezitím zákon změnil a podle hlavního opozičního listu Gazeta Wyborcza tím odstranil hlavní vady, které evropské instituce Polsku vytýkaly.
Na konci října proběhly komunální volby, jejichž výsledek potvrdil rozdělení polské společnosti: v řadě velkých měst včetně Varšavy zvítězili kandidáti opozice, v regionech pak představitelé vládní strany, kteří také ve volbách celkově zvítězili s více než 30 procenty hlasů.
A ještě perlička: na začátku prosince prohrál někdejší polský prezident Lech Wałęsa u gdaňského soudu spor s předsedou strany Právo a spravedlnost Jarosławem Kaczyńskym a musí se mu omluvit.
Napsal totiž na facebooku, že Jarosław Kaczyński „hnaný falešnou statečností… vydal nařízení k přistání… a způsobil tak leteckou katastrofu z 10. dubna 2010“, kterou nikdo z 96 pasažérů letadla nepřežil.
Stejně jako v loňském roce, i letos nominovali komentátoři, kteří spolupracují s pořadem Názory a argumenty, výroky politiků, které považují za ikonické.
Václav Žmolík, moderátor
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
