Martina Vacková: Návštěva u sousedů s českými zákusky

Abych to upřesnila – zákusky byly filmové. Byla jsem na festivalu evropských filmů Crossing Europe v rakouském Linzi.

Čtěte také

Martina Vacková: Berlinale zmítané politikou (a filmem)

Zmiňuju se o tom proto, že mě příjemně překvapilo, jak intenzivně tyto filmové zákusky diváci v Linzi konzumovali. Originální český dokument Kdyby se holubi proměnili ve zlato, který natočila jako svůj první celovečerní film talentovaná česká filmařka Pepa Lubojacki, získal v Linzi hlavní cenu za nejlepší dokument.

Ono není divu, vždyť byl coby nejlepší dokument vyhlášen i na nedávném prestižním festivalu v Berlíně, kde byl uveden ve světové premiéře. Takže si svérázného dokumentu lidé všímají. Holubi budou teď přelítávat na další festivaly a věřím, že sbírat i další ceny, protože prostě jsou dobří.

Pro někoho pro to, že se citlivě snaží zachytit stav bezdomovectví. Pro jiného možná pro autorčinu sílu se s tímto citlivým tématem nějak vyrovnávat. Nebo coby film, který jako jeden z prvních použil umělou inteligenci pro rozpohybování minulosti.

Čtěte také

Martina Vacková: Cannes – výpadek optimismu ze současného světa

Dále v Linzi bodoval český film Karavan u publika, a režisérka Zuzana Kirchnerová si z festivalu odvážela na hmotnost těžkou, ale na mysli povznášející cenu diváků. A sama jsem ten zájem viděla a slyšela.

Těmi diváky jsou často studenti, protože Linz je čilé univerzitní město, a mně osobně adorovala film jedna starší divačka, která rozhodně prohlásila, že Karavan byl pro ni nejlepším filmem celého festivalu.

Český film na dobré cestě

I mně jako hostovi z Česka letošní ročník udělal radost s takovým úspěchem českých filmů. Mohlo by to svědčit o tom, že český film je v dobré kondici.

Čtěte také

Martina Vacková: Co mají společného Ukrajinka, Chorvat a Češka

Loni se mi na tomto festivalu svěřila producentka a režisérka z Ukrajiny, která se po napadení své země Ruskem vydala bojovat na frontu, že závidí českým producentům dobrý systém filmové podpory. Bylo vidět, že tento systém dává vzniknout dalším zajímavým filmům, do jejichž výroby vstoupili čeští producenti aspoň malou měrou.

Například maďarský koprodukční thriller Cítit se jako doma. Ten je zajímavé sledovat právě teď, když maďarský premiér Viktor Orbán ztratil moc. Cítit se jako doma mají všichni hrdinové velké rodiny Arpádů, kde hlava rodiny určuje, kdo a jak bude šťastný. A volí k tomu opravdu drsné metody. (Mimochodem nepřipomíná jméno Arpád trochu jméno Orbán?)

V jedné zásadní scéně klade film otázku hrdince i divákům, zda je lepší být mocný, nebo svobodný. Prostě – slovní spojení moc bezmocných a jak chutná moc se tady dají na film dobře napasovat.

Martina Vacková, Český rozhlas|foto:Jana Přinosilová, Český rozhlas

Z Linze letos člověk odjížděl s pocitem, že český film je na dobré cestě a umí vyhledávat i vytvářet kvalitní příběhy. Křížem krážem filmovou Evropou si uvědomoval, jak je skvělé, že pořád můžeme bez obav jezdit i křížem krážem Evropou samotnou.

A že filmy fungují jako tykadla, která sledují tento prostor a podávají o něm zprávu. Dobrou, špatnou, úžasnou, děsivou, povzbuzující – prostě jakoukoliv, a publikum ji vždy přečte. To je na festivalech jako Crossing Europe fantastické.

Autorka je editorka Českého rozhlasu