Jiří Leschtina: Vykřesá Vladimír Špidla z popela novou sociální demokracii?

V troskách totiž už ČSSD skončila po své účasti ve vládě Andreje Babiše. Vedení strany v čele s Janou Maláčovou pak definitivně pohřbilo více než stoletou stranu jejím zákeřným únosem do volební koalice s promoskevským komunistickým spolkem Stačilo!, kterýžto slepenec skončil před branami parlamentu.

Čtěte také

Ondřej Konrád: Strážce sociálně demokratického ohně

Tváří tvář takovému zmaru je pochopitelný převládající názor, že Špidlův pokus o založení demokratické prozápadní levice nemá šanci na úspěch. Vladimír Špidla se přitom hlásí k obnově sociální demokracie v podobě klasické strany s propracovaným politickým programem. Právě takové masové strany jsou ale dneska s oblibou prohlašovány za přežitky minulosti.

Zvlášť populisté a nacionalisté na cestě za mocí stále více spoléhají na vůdcovská hnutí, sázející na zkratkovité programové vábničky nasazované podle toho, odkud zrovna vane vítr veřejného mínění.

Klasické sociální demokracie naproti tomu, pokud dosahovaly úspěchu, pak ucelenými a dlouhodobými programy, jejichž základním kamenem je princip solidarity a sociálního státu.

Čtěte také

Sociální prvky bere Babiš upřímně, ale povládne ve prospěch velkokapitálu, říká bývalý premiér Špidla

Přitom právě solidarita je vládami, které usilují o podkopání demokracie, systematicky oslabována. S cílem rozštěpit společnost na nesnášenlivé tábory a potom ji snadněji ovládnout.

Což také vězí za soustředěným útokem Babišovy vládní koalice na nevládní organizace a další občanské instituce zaměřující se na solidaritu v nejrozmanitějších podobách ale také na boj proti korupci či na obranu právního státu.

Zřejmě i v reakci na vyvolávání nenávisti vůči občanským strukturám Vladimír Špidla mluví o nové straně, jako o „krystalizačním bodu, v němž se bude sdružovat česká levice a to skrze vyjednávání a hledání spojenců mezi stranami i organizacemi občanské společnosti.“

Jistota není z tohoto světa

Pokud ale něčím chce vznikající strana silně zaujmout, pak je to nový přístup ke konfliktu mezi lidmi a technologiemi. Podle Vladimíra Špidly budou mít rychlé technologické změny podobné důsledky jako průmyslová revoluce před dvěma sty lety.

Čtěte také

Ondřej Konrád: Levice po neúspěšném pokusu o sjednocení

Právě proto se Nová sociální demokracie hodlá zaměřit na dopady robotizace a umělé inteligence na trh práce, ale také na zdanění technologických gigantů. Což jsou bezesporu objevná témata, která vskutku zatím nejsou centrem pozornosti v současných parlamentních stranách a hnutích.

Pětasedmdesátník Vladimír Špidla je bezesporu politikem se spolehlivým vnitřním kompasem, který je schopen nejen tradiční témata ale i svým způsobem vizionářské ideály prezentovat veřejnosti.

Jiří Leschtina|foto:Radko Kubičko, Český rozhlas

Jeho snaha o zmrtvýchvstání sociální demokracie však stojí i padá s tím, zda dokáže přitáhnout kromě hrstky pravověrných sociálních demokratů i mladší generaci politiků, z nichž by vzešel přesvědčivý stranický vůdce.

A pokud bychom se tázali samotného Vladimíra Špidly, jak moc si je jistý takovýmto happyendem, určitě by odpověděl svým oblíbeným: Jistota není z tohoto světa.

Autor je publicista