Petr Vizina: Obří plechová kedlubna

Býval to plynojem, postavený ve 20. letech. Obří zvon zavěšený na kladkách pod sebou držel padesát tisíc kubíků plynu. Posloucháte koncert jazzové kapely izraelského basisty Avishaie Cohena, máte zážitek osobní až intimní, přestože vás, diváků, je v Gongu, jak se koncertní hale říká, až po okraj. A napadne vás, že právě touhle stavbou z kovu, betonu a skla definitivně skončilo české národní obrození.

Ta myšlenka se zdá být důsledkem pražícího slunce a nedostatečné pokrývky hlavy. Vysvětlím, co tím myslím.

Kdysi čeští obrozenci chtěli mít z Prahy město veliké, jehož sláva hvězd se dotýká. Na koncerty České filharmonie dodnes chodíme do nevelkého novorenesančního sálu, pojmenovaného po rakouském, uherském a českém korunním princi Rudolfovi. V době stavby pražského Rudolfina už v Ostravě desítky let mohutně dýmala vysoká pec a koksovna, založené jiným Rudolfem, totiž tamním arcibiskupem. Rudolf princ a Rudolf arcibiskup jako by si, kdesi mimo tento svět, předali štafetu o nejlepší koncertní prostor současného Česka.

Dnes najdete na Ostravských Hradčanech, jak se říká panoramatu dolní oblasti Vítkovic, dvě koncertní haly, které v Česku nemají srovnání, totiž ten bývalý plynojem a nedaleké Trojhalí Karolina, rekonstruované budovy Žofínské huti a koksovny.

Dlouho se mluví o tom, že Praha potřebuje moderní koncertní sál, protože to město veliké, jehož sláva.... a tak dále, nemá nic než stařičké Rudolfinum. A že by v Českých Budějovicích mohl vyrůst proslulý rejnok architekta Kaplického; jenomže kdo ví, kde vzít ty dvě miliardy, které by na to byly třeba a jestli už mezi tím samotný rejnok nezastaral.

A tak sedím v té gigantické kedlubně bývalého plynojemu v dolní oblasti Vítkovic, pod obrovským proskleným vrchlíkem, a říkám si, jakou měla Ostrava kliku na architekta Pleskota, který z těch industriálních kolosů nenadělal muzea ani zábavní parky. A že patrně nakonec existuje dějinná spravedlnost, díky které vytrhl outsider, totiž umouněná Ostrava, z bílé ručky do sebe zahleděné Prahy to, čemu se někdy poněkud pateticky říká pochodeň pokroku.

Národ český, moravský a slezský má své koncertní sály pro jedenadvacáté století v Ostravě. A o nás, obyvatelích hlavního města, se třeba jednou bude psát: Narodil se v Praze, v té kulise pro turisty, ale svůj handicap nakonec překonal.