Petr Vizina

Nejspíš o tom přeřeknutí taky víte. Moje kolegyně, reportérka Anna, řekla v přímém přenosu do televize, že nad Národním divadlem v 10 hodin a 50 minut přeletí rakev.

Ti zabydlení nemaj' rádi ty průchozí, zpívá se v jedné folkové písni.

Tvrdí se, že obraz už nadobro převzal moc nad slovy, ale myslím, že to tak není. Slovo má znovu navrch. Soudím i podle té nedávné situace, která vám jistě bude povědomá.

„Obraz se hned po prodeji sám zničil.“ Těžko najít zajímavější větu. Pochází z nedávné reportáže z londýnské aukční síně Sotheby's.

Hudebník David Byrne a skladatel Brian Eno spolu kdysi začátkem 80. let natočili album, které mě, už jako dospělého, okamžitě vrátilo do dětství.

Strhla se večer debata, kdy je správný věk na to číst Kanta. Nad hrobem, ušklíbne se dcera, a je mi jasné, z koho si tu utahuje.

Zastavili jsme v té pohraniční vsi v hospodě pár desítek metrů od bývalé čáry na něco k pití.

V letadle jsem si ho všiml hned – vedle cestujících oblečených v kraťasech a tričku působil štíhlý, vzpřímený muž v dokonalém obleku s afrem na hlavě jako z jiné doby.

Dobré ráno! A jakej jde, takovou potká, píše Karel Šiktanc v jedné ze svých nejnovějších básní ve sbírce Ubírati se.

Bohočlověk Pavla Brázdy.