Slovanská epopej je dílo, ze kterého jsem si sedl na zadek, přiznává restaurátor Berger
„Když jsem někdy v 80. letech viděl vystavený jeden nebo dva obrazy Slovanské epopeje, tak na mě vůbec nezapůsobily,“ vzpomíná akademický malíř a restaurátor Tomáš Berger. Když ale někdy v roce 2004 odjel do Moravského Krumlova, kde je viděl už všechny, tak si podle vlastních slov „sedl na zadek“. Ředitel Galerie hlavního města Prahy totiž Bergera požádal, aby se Muchově epopeji věnoval jako restaurátor.
„Tak jsem v tom Moravském Krumlově koukal na ty osmimetrové obrazy z dálky a říkal jsem si, že je to taková monumentální malba. Ale když jsem přišel blíž, na půl metru nebo míň, tak jsem si řekl, že ono je to propracované do nejmenšího detailu. To je úplná ilustrace,“ popisuje.
Chodil pak neustále po místnosti, od jednoho obrazu ke druhému. „Neuměl jsem pochopit, jak ten efekt udělal. Aby to bylo stoprocentní z dálky i z blízka.“
Alfons Mucha ve Slovanské epopeji podle Tomáše Bergera vytvořil dílo uvolněné, popisné, dekorativní, které umí pracovat s polotóny a glazurami. „Vytváří různé opary, kouřové clony nad ohníčky, mlhy. Není to jen vyjádření 73 figur, které mají bojové postoje, nebo naopak padlí po bitvě. Ale je tam všechno, hlavně atmosféra.“
Pak jsem si uvědomil, co mám před sebou
Když Berger tehdy Muchovu epopej viděl a měl ji restaurovat, byl už v oboru zkušený. „Když jsme na to koukali, tak jsme si řekli, že musíme vzít ty nejmenší štětečky, co máme, a musíme udělat vše velmi pečlivě.“
Čtěte také
Dodává, že obrazy byly už tehdy ve velmi dobrém stavu, nikdy nebyly nějak výrazně poničeny, takže opravy, které kdy restaurátoři prováděli, byly spíš jen prasklinky či odpadlá smítka. „Až tehdy jsem si uvědomil, co je to za dílo,“ přiznává.
Následovaly pravidelné revize vždy dvou tří pláten včetně studia veškerých restaurátorských zpráv a podkladů, které se daly dohledat. „Zjistil jsem, že je to uděláno s takovou pečlivostí a zároveň s nezměrnou malířskou a kreslířskou přípravou, že jiné, obdobné dílo neznám.“
Alfons Mucha se rozhodl Slovanskou epopej malovat někdy kolem roku 1909 nebo 1910. „Předpokládal, že to bude tvořit asi pět let, nakonec to bylo šestnáct. Tak si tak říkám, co v tom člověku bylo za úsilí a obrovskou vůli to dotáhnout,“ uvažuje Berger.
„Když ale v Čechách začne někdo trochu vykukovat, tak mu tady hned někdo musí seříznout pírka. Takže Muchu kolegové i kunsthistorici pomlouvali, část veřejnosti ho absolutně nebrala. On to věděl a pochopil, že tady obdivovaný nebude. Nakonec dnes obdivované je, ale je pořád hodně umělců, kteří říkají, že epopej vlastně vznikla úplně zbytečně.“
Odborníci Muchu nemají rádi
Malíř a restaurátor Berger se domnívá, že jakýsi odstup, jaký má k Muchovi česká odborná veřejnost, pramení už z toho, jak se o něm učí na akademiích. „O epopeji se tenkrát neučilo vůbec, možná že se jen tak řeklo, že je to dílo historizující, které se minulo dobou. A se stejným názorem se setkávám dodnes.“
Čtěte také
„Dokonce ani můj dědeček, který byl malíř a velmi dobře rozuměl starým i moderním mistrům, Muchu vůbec nebral jako malíře. Vyloženě ho nenáviděl, protože ho považoval za kreslíře a dekoratéra, jistě ne za umělce.“ Bergerův předek se přitom kamarádil s Janem Špátou, Emilem Filou a dalšími mistry 20. a 30. let.
„Na začátku století to bylo jakési Muchovo prokletí – kdy si o něm část umělecké scény myslela, že je jen designér a navrhovatel všelijakých krámů či kreslíř plakátů. Jenže tito lidé pak přednášeli dalším generacím, takže se to s Muchou táhne. Mám chuť říct, že se tento názor nevyvíjí ani dnes. Na rozdíl od světa, kde, když se zeptáte, koho z českých malířů znáte, tak vám odpoví: Kupka a Mucha.“
V posledních letech, když se mluví o Slovanské epopeji, tak jen v souvislosti s jejím stěhováním mezi Moravským Krumlovem a Prahou, která světově uznávanému českému malíři i 82 let po smrti stále dluží slíbený speciální výstavní prostor.
„O kultuře jako takové se v headlinech zrovna nemluví, ale vždy, když vyjede epopej, tak se dostane na první řádky. To mne vlastně těší, ale když se to dotýká mne, tak mi to samozřejmě příjemné není.“
Problém je, že se až tak nemluví o tom, co epopej je a co představuje, ale spíš kde by měla být. „Za ta léta jsem se to naučil brát trochu na lehkou váhu a jsem k tomu chladný. Protože se často vynořují úžasné lokality, kde by mohla být, dokonce už příští měsíc. Ale stalo se to už tolikrát. Zatím, bohužel, zůstává v depozitáři, ale je tam v klidu uložena,“ dodává.
Celý rozhovor pořadu Hovory najdete v audiozáznamu, ptal se Petr Vizina.
Související
-
Slovanská epopej. Plátna pro vlastenecké dílo idealisty Muchy vyrobila továrna na plachty
V pražském Klementinu byla v roce 1919 zahájena výstava obrazů z cyklu Slovanská epopej. Významné momenty z dějin Slovanů namaloval Alfons Mucha. Napsala Veronika Boušová.
-
„Nebýt Moravského Krumlova, epopej by neexistovala,“ myslí si John Mucha
Plátna Slovanské epopeje možná změní majitele. Obvodní soud pro Prahu 1 tento týden zatím nepravomocně rozhodl, že hlavní město není vlastníkem díla Alfonse Muchy.
-
Slovanská epopej a Čtyři roční období. Obecní dům zve na digitální podobu děl Alfonse Muchy
Rozpohybovaná Slovanská epopej nebo slavné plakáty Alfonse Muchy ze sbírky Ivana Lendla. Nejen to se skrývá pod názvem výstavy iMucha v Obecním domě.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
