Alfons Mucha byl vážený zednář. Doma nebyl nikdy doceněn, jen mu záviděli, míní libretista Belko

Některé symboly jsou jasně pojmenované. „Neustále totiž pracuje se symbolem kruhu, což jsme v našem výtvarném grafickém pojetí použili a je to tam schované,“ popisuje velkou vizuální koncertní show o Alfonsi Muchovi, pod kterou je podepsaný a která měla mít premiéru už loni na podzim.

Tomáš Belko, libretista. Čím je pro něj Alfons Mucha?|foto:Vladimír Kroc,Český rozhlas

Show nakonec proběhne zhruba za měsíc v pražské O2 areně, ale kvůli pandemii samozřejmě bez diváků. „Protože je to potřeba natočit pro zahraniční producenty, kteří to chtějí vidět jako jakousi ochutnávku, aby to mohli zařadit do svých programů. Aby takzvaně nekupovali zajíce v pytli. Točit se to bude v tom obrovském sále, poběží všechno, jak má, ale nebudou tam diváci.“

Alfons Mucha byl zednářem, připomíná Belko. „Byli jsme na Zbirohu v sále, kde se Mucha scházel s prvorepublikovými zednáři – a tím pádem i prvorepublikovou vládou, kde byli zednáři úplně všichni. Včetně prezidenta Masaryka, o kterém se říkalo, že je zednář bez zástěry, tedy že se k tomu nehlásí. Ale oni se scházeli ve stejném sále a pekli tam důležité věci. Jsou tam lebky, úhloměry a podobně, takže to bylo inspirativní,“ přiznává Belko, který se do sálu na Zbirohu vydal s dvacítkou svých spolupracovníků.

Zahájení výstavy Slovanské epopeje Alfonse Muchy|foto:Filip Jandourek,Český rozhlas

Stejně jako teď na projektu spojeném s Muchou se Belko před časem pracovně sešel s muzikantem a producentem Michalem Dvořákem při práci na úspěšném libretu Vivaldianno 2015 - Město zrcadel. To už procestovalo na 22 zemí a show vidělo přes 100 tisíc diváků.

„Muchova minulost je ale daleko mladší než Vivaldiho, takže se o něm i dost ví. Všechno kolem Muchy bylo už mnohokrát potvrzeno, máme Muchovy dopisy, fotky. Mým úkolem libretisty bylo z toho udělat příběh, který bude diváka zajímat. A to i takového, který o Muchovi neví nic.“

„Asi mu jen záviděli“

Belko se pak domnívá, že přesto, jaký byl výtvarník Mucha velikán, nebyl a není ani dodnes pořádně svými krajany doceněn. „Mucha se vrátil z Paříže už v relativně zralém věku, ale jako výtvarná hvězda. Naše ikony ho rády neměly. Řekl bych, že do značné míry proto, že mu záviděly.“

A pokračuje: „Mám pocit, že to tady v Čechách tak někdy funguje: jsme malý národ, takže se rádi proti těm velkohubým věcem vymezujeme. Bohužel, někdy do toho zahrneme i úspěch. A taky všechno bagatelizujeme.“

Zahájení výstavy Slovanské epopeje Alfonse Muchy|foto:Filip Jandourek

Mucha toho pro nově vznikající stát dělal mnoho, ale taky úplně zadarmo, a to ostatní výtvarníky taky popouzelo, míní Belko: „Takže ho pak hrozně pomlouvali, že není moderní, protože si jel ten svůj styl, který za pár let takovým těm avantgardistům připadal, že není dost progresivní. Dost na ně narážel. Dodnes Češi Muchu znají z čekáren u zubaře, ale nevědí o něm všechna ta zajímavá fakta. Kdyby je znali, tak věřím, že by se k němu chovali stejně jako dnes já.“

Duchařina a milovník žen

Libretista o nedoceněném velikánovi musel přečíst hory knih. „Byl to hrozný mystik a zvláštní osobnost. Fascinoval ho technický rozvoj. A na druhou stranu si zapisoval vlastní rukou hovory, které měl s duchy. Ale to asi nebylo tak zvláštní, protože duchařina byla na přelomu 19. a 20. století běžná.“

Čtěte také

Slovanská epopej a Čtyři roční období. Obecní dům zve na originály i digitální podobu děl Alfonse Muchy

Sám Belko prý mystické okamžiky zažil, a to když na Zbirohu spal v ložnici a posteli, kde spal i Mucha. „Za mnou sice v noci nepřišel, ale zdálo se mi o něm, takže možná přišel, kdoví,“ dodává.

Nejzajímavější pasáž studia života slavného výtvarníka pak patří ženám, které umělec neustále maloval. „Zcela evidentně se ale po nich snažil zahladit všechny stopy. Asi i proto, že byl věhlasný výtvarník a úctyhodný zednář. Možná že za to mohla i jeho přísná katolická výchova, taky už ve svých jedenácti letech musel jít od rodiny do kostela, kde pak zpíval ve sboru. Takže všechny zmínky o ženách pečlivě likvidoval, přesto některé občas problesknou.“

Třeba když fotografoval svou dvacetiletou hospodyni. „Která si čte v okně v lehce rozepnutém negližé. To si pak říkáte, jako fakt, to jako je hospodyně?“ říká Belko.

Jedinou oficiální ženou Alfonse Muchy je ta, kterou potkal po čtyřicítce, kterou si pak vzal a měl s ní dvě děti. „Co bylo před ní, je všechno zameteno pod koberec,“ dodává Tomáš Belko.

Celé Hovory Vladimíra Kroce si poslechněte v audiozáznamu.