Petr Šabata: I Robert Mistrík vyhrál prezidentské volby na Slovensku
Pokud plyne ze slovenských prezidentských voleb nějaké skutečné a trvalé poučení i pro Česko, nese jméno Robert Mistrík.
Ano, to je ten kandidát, který se před prvním kolem vzdal soupeření o nejvyšší ústavní funkci a podpořil budoucí prezidentku Zuzanu Čaputovou. To byl zásadní zvrat v předvolebním finiši, který znamenal porážku extremistických kandidátů i favorita vládní strany Směr Maroše Šefčoviče.
Kamila Pešeková: Mistrík odstupuje. Zvyšuje tak šance, že Slovensko bude mít nelevicového prezidenta
Robert Mistrík byl jedním z nejsilnějších kandidátů v letošních prezidentských volbách na Slovensku.
Pro Roberta Mistríka to bylo osobně jistě obtížné rozhodnutí, politicky ale navýsost zodpovědné a prozíravé.
Je to příklad státnického postupu, jímž je možné čelit plíživému posilování nedemokratických politických stran a kandidátů. Na Slovensku, v Česku, vlastně kdekoliv se taková hrozba objeví.
V politice neplatí coby kdyby, ale podíváme-li se přesto na období před prezidentskými volbami v Česku, i tehdy se nabízelo „mistríkovské“ řešení: v prvním kole získal pozdější vítěz Miloš Zeman necelé dva miliony hlasů; Jiří Drahoš, Marek Hilšer a Michal Horáček měli dohromady o 200 tisíc hlasů více.
Spojenci svých vlastních hrobníků
Druhé kolo vyhrál Zeman s náskokem 150 tisíc hlasů, dá se tedy celkem spolehlivě usuzovat, že společný kandidát demokratické „opozice“ by se stal prezidentem (ještě Pavla Fischera volilo v prvním kole přes půl milionu lidí). To by se ale museli kandidáti, kteří považovali Zemanův výkon prezidenství za nebezpečný, včas a věrohodně spojit.
Petr Šabata: Proč volby vyhrávají Orbán, Fico a Andrej Babiš
V Česku stále řešíme hádanku, kdo bude vládnout. Na Slovensku trápí desítky tisíc demonstrantů, že kabinet bez nemilovaného Roberta Fica dál řídí Robert Fico. A v Maďarsku právě skončilo referendum o Viktoru Orbánovi, který znovu drtivě porazil všechny politické soupeře a povede svoji čtvrtou vládu.
Harvardští profesoři Steven Levitsky a Daniel Ziblatt v knize Jak umírá demokracie analyzují nástup Donalda Trumpa a vznik autoritářských režimů v jižní Americe a v meziválečné Evropě.
Dospívají k jednoznačnému závěru: „Jestliže politici establishmentu čelí nastupujícímu autoritáři, musejí ho jednoznačně odmítnout a vyčerpat všechny možnosti obrany demokratických institucí – i když to znamená dočasně spojit síly s úhlavními soupeři.“
To je jasné ponaučení z historie, které pochopil špičkový slovenský vědec a prezidentský kandidát Robert Mistrík, ale obloukem se vyhýbá české politické scéně.
Kamila Pešeková: Slovensko volí prezidenta. Robert Mistrík je tak trochu prvním vítězem
Slovensko čeká jedno z nejdůležitějších politických rozhodnutí za poslední roky. Během víkendu se v zemi uskuteční první kolo prezidentských voleb.
Na Slovensku koneckonců už jednou ukázali, jak bránit demokracii ve stavu akutního ohrožení. V roce 1998 parlamentní volby vyhrál opět Vladimír Mečiar, který už předtím Slovensko odklonil z cesty do NATO a Evropské unie a doma zavedl tvrdý autoritářský režim, který se neštítil ani únosu prezidentova syna.
Proti vítězi voleb se ale spojilo pod vedením Mikuláše Dzurindy celkem osm politických stran či hnutí, z nichž některé byly už tak koalicemi (například maďarská) – od konzervativců přes liberály a zelené po exkomunisty. Tak vznikla vláda, která dovedla zemi zpět do Evropy a zachránila rozvrácenou ekonomiku i politický systém.
Když se ohlédneme za volbou prezidenta v Česku a pozorujeme chování domácích politických stran, nemůžeme dospět k jinému závěru, než že nic nepochopily. Sociální demokracie sice na nedávném sjezdu konstatovala, že „demokracii začíná vytlačovat oligarchie“, ale s jedním takovým oligarchou, navíc trestně stíhaným, sedí ve vládě – a ještě ke všemu ji hnutí ANO v případě potřeby podvádí s komunisty a stranou Tomia Okamury.
Nový předseda lidovců Marek Výborný zase na nedávném sjezdu hlásal: „Vůbec neuvažujeme o tom, že bychom se s někým spojovali.“ Ostatní demokratické opoziční strany se v politickém životě chovají podobně.
Česká demokracie má vážný problém, protože politici – řečeno s Milanem Kunderou – jsou duchaplnými spojenci svých vlastních hrobníků.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
