Kamila Pešeková: Slovensko volí prezidenta. Robert Mistrík je tak trochu prvním vítězem

Na Slovensku nejde pouze o to, kdo bude nejbližších pět let úřadovat v Grasalkovičově paláci.

Kamila Pešeková: Čistý štít Zuzany Čaputové

Brzy proběhne na Slovensku první kolo prezidentských voleb.

Země už rok prožívá období veřejného neklidu, rozčarování z politických poměrů v zemi, které odstartovala šokující vražda Jána Kuciaka. Proto tvrzení, že volby hlavy státu ukáží, jakým směrem se má Slovensko ubírat, není vůbec nadnesené.

Už přes rok volají hlavně mladí lidé, ale nejenom oni, po změně poměrů. I proto se mohlo stát, že jednou z favoritek voleb se stala pětačtyřicetiletá občanská aktivistka Zuzana Čaputová. Právě ona může být příslibem změn, po kterých Slováci tak dlouho volají.

Původně ji nikdo neznal, ale soustavnou prací si dokázala získat přízeň nejenom v domovském Pezinku, kde původně bojovala proti zřízení nové skládky odpadů. Svou autentičností se stala jedním z překvapení kampaně.

Kandidátka občanské společnosti

Eva Turnová: Prezidentka republiky

Posledních pár let mi připadá, že ženy mají nějak víc zdravého rozumu. Nemyslím než muži, ale než měly samy dřív.

Druhou velkou změnu letošních prezidentských voleb představovalo rozhodnutí jednoho z jejich dlouhodobých favoritů Roberta Mistríka odstoupit ve prospěch Čaputové, která oslovovala přibližně stejnou nebo velmi podobnou část společnosti.

Takováto gesta nebyla dosud ve slovenské politice běžná, každý kandidát si spíš bedlivě střežil vlastní pískoviště, třeba i za cenu toho, že nakonec zůstane bez šancí na nějaký výraznější úspěch. Pokud by se Mistríkův příklad ujal i do budoucna, byla by situace na Slovensku zase o něco nadějnější. Proto by se Mistrík dal označit tak trochu za jednoho z vítězů, vítězů ve velkorysosti.

Zvláštní kapitolou voleb je kandidát vládního Smeru Maroš Šefčovič. Eurokomisař z Bruselu nastoupil do rozjetého předvolebního vlaku až jako poslední těsně před koncem registrace uchazečů. Nejsilnější vládní strana ho prezentovala způsobem, jako když kouzelník vytáhne králíka z klobouku.

Kamila Pešeková: Na Slovensku začíná klíčový týden a boj o druhé místo

Největším zklamáním ve sportovních závodech je získat druhé místo. Zůstat těsně pod vrcholem a nemoct na něj vystoupit.

Kouzlo neokoukané tváře ale brzy vyprchalo, když byl konfrontován s propastmi slovenské politiky, kterou v uplynulé kampani představovali oba radikální a antisystémoví kandidáti Štefan Harabin a Marian Kotleba.

Jim oběma, kteří se vůbec nezdržují fakty, byl vydán Šefčovič všanc, kterého s despektem označovali jako „kandidáta z Bruselu“. V přímé konfrontaci s nimi se většinou jenom bránil.

Šefčovičovi přitížil i posun v kauze vraždy Jána Kuciaka, kdy několik dní před prvním kolem byl obviněn kontroverzní podnikatel Marian Kočner, že si objednal novinářovu smrt. Kočner měl vazby na nejvyšší vládní kruhy.

Petr Šabata: Kdo si objednal vraždu Jána Kuciaka? Policie ukázala prstem

Slovensko je zemí ještě vulgárnějšího kapitalismu, než jaký známe v Česku.

A fakt, že světy vysoké politiky a byznysu se na Slovensku prolínají, potvrzuje i samotný šéf Smeru, bývalý premiér Robert Fico. Ten bydlí stále v bytě, který patří dalšímu odsouzenému podnikateli.

Nezávislost, kterou Šefčovič neustále opakoval, tak byla pouze předstíraná. Ve skutečnosti byl součástí téhož neprůhledného systému, kam patří Fico a další politici Smeru. Kvůli tomu nakonec ani nemá jisté, že se dostane do druhého kola. Pokud by nepostoupil, musela by to nejsilnější vládní strana na Slovensku vyhodnotit pro sebe do budoucna jako opravdu znepokojivé znamení.

Naopak, občanská společnost, která byla k životu probuzena z letargie po Kuciakově vraždě, jako snad naposledy v mečiarovských dobách, kdy sváděla zápas o demokratický charakter státu, má nyní opět příležitost vynést svou kandidátku do nejvyššího úřadu v zemi.

Kamila Pešeková|foto:Radko Kubičko, Český rozhlas

Čaputová má už na co navazovat. Může rozvíjet politický odkaz končícího prezidenta Andreje Kisky a prezidentskému úřadu dávat nadále vysokou a záviděníhodnou důstojnost. A především - občanům naději na změnu k lepšímu.