Jiří Leschtina: Marné Čechů volání po jednotě v bezpečnostní politice
Byl to dost ponurý průzkum, který před pár dny zveřejnila agentura IPSOS. Podle něj si osm z deseti Čechů myslí, že svět čelí největší nejistotě od roku 1989. Pouze třetina lidí přitom očekává, že další generace budou žít v lepším světě, než je ten dnešní.
Čtěte také
A jak uvádějí výzkumníci – v době narůstajících a navzájem prolínajících se krizí sílí ve veřejnosti volání po politické jednotě v základních otázkách bezpečnostní a zahraniční politiky. 85 procent Čechů požaduje, aby v těchto oblastech, klíčových pro budoucnost země, politické strany více spolupracovaly nehledě na to, kdo je zrovna u vlády.
Což je ovšem volání po stavu, od něhož zůstává naše politická scéna na hony vzdálena. Na rozdíl od řady evropských demokracií a to nejen v západní části kontinentu.
Například v severských nebo pobaltských státech přetrvává napříč volebními cykly shoda mezi vládou a opozicí co se týče striktního odsudku Putinovy dobyvačné války a jeho odhodlání obnovit rozpadlé impérium silou.
V Polsku se s opozicí domluvit dá
Totéž spatřujeme v Polsku, kde mezi dlouhodobě znesvářenými stranami Právo a spravedlnost Jaroslava Kaczynského a Občanskou platformou Donalda Tuska panuje shoda na polském národním zájmu. Tedy odhodlání nepolevovat ve zbrojení a posilování odstrašující protiváhy uchvatitelskému Rusku.
Čtěte také
A to i přesto nebo spíš právě proto, že nyní se skutečně nelze spoléhat na to, že by USA pod vedením Donalda Trumpa splnily své spojenecké závazky, pokud by Rusko napadlo některý ze států Severoatlantické aliance.
Proč ale v Česku pud sebezáchovy nevelí ke společné dohodě na základních národních zájmech?
V postoji k rozpínavosti ruské despocie Fialova vláda zcela souzní s Polskem, státy Pobaltí či Skandinávie. Což ale nelze říci o hnutí ANO, které usiluje o udržení svého širokého, ale co se týče zahraniční politiky notně rozpolceného elektorátu. V něm nechybí jak přívrženci válečného zločince Putina, tak voliči spatřující v Rusku skutečnou hrozbu.
Křečovité balancování ANO
Což vede k čím dál křečovitějšímu balancování babišovců mezi dvěma mlýnskými kameny. Kdy hnutí ANO sice označuje Putina za agresora, ale zároveň volá po rychlém míru, aniž by dodávalo, že pouze agresor nikoliv napadený může ze dne na den zastavit válku.
Čtěte také
Špičky ANO odmítají obvinění z náchylnosti ke kremelské propagandě tvrzením, že jejich hnutí od počátku války podporovalo a nadále podporuje Ukrajinu. Zároveň ale napadají a zpochybňují českou muniční iniciativu, která byla a ještě nějaký čas zůstane zásadní pro vyrovnání sil ve frontovém boji Ukrajinců o přežití.
K obavám z budoucnosti tak v Česku přispívá i nejistota, jak dalece a zda vůbec by ANO po případném návratu do vlády pokračovalo v rozhodné podpoře Ukrajiny a výhradně západním ukotvení naší země.
Což jsou znepokojující otázky už jenom proto, že ANO zůstává hnutím, jehož členové se beze stopy odporu podřizují nevyzpytatelným postojům Andreje Babiše. Tedy politika, který ještě před comebackem Trumpa stačil zpochybnit článek 5 smlouvy mezi členskými státy NATO. A to když jako kandidát na prezidenta prohlásil, že by napadenému Polsku nevyslal české vojáky na pomoc.
Autor je publicista
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
