Petr Šabata: Čeští váleční kibicové vyzývají NATO k boji na Ukrajině. Je to nezodpovědné
Já bych tam poslal letadla, prohlásil před pár dny jeden vážený český byznysmen o možné reakci Západu na ruskou agresi na Ukrajinu. A nebyl by lepší drtivý kybernetický útok, který by vyřadil velící a komunikační systémy ruské armády? A co třeba nejprve zničit ruskou Černomořskou flotilu?
V Česku přibývá neohrožených válečníků, kteří ze svých kanceláří vyzývají k vojenskému zapojení západních zemí na Ukrajině.
Čtěte také
Začíná to připomínat začátek epidemie koronaviru, kdy různí experti i „experti“ na nárožích prodávali své zboží – jak seriózní, tak z prstu vycucané teorie o chřipčičce, testování nebo (ne)očkování.
Lidé bez odbornosti ovlivňovali vystrašenou veřejnost. Hodnocení po dvou letech ukazují, že to byla chyba, která zhoršila dopady epidemie. Válka na Ukrajině s potenciálem přerůst v rozsáhlý konflikt je přitom krizí mnohonásobně nebezpečnější.
Dobře, tak tam pošleme letadla, je to opravdu k vzteku, když ruská armáda zabíjí na Ukrajině civilisty a členské země NATO se odmítají zapojit do bojů.
Rozhoduje, jak to skončí
Co se stane pak? NATO jistě získá převahu. Znamená to, že ruský prezident Vladimir Putin odpoví použitím biologických nebo jaderných zbraní? Jeden analytik říká, že to není pravděpodobné, druhý, že to nelze vyloučit. Pravda je taková, že nikdo z nich neví, co se v Kremlu děje.
Čtěte také
Možná to ví Putin, v jaké situaci a v jaké podobě by použil jaderné zbraně, možná pár lidí kolem něj, teoreticky mají nějaké informace západní tajné služby. Nebo taky ne.
Pošleme tam letadla a s pravděpodobností v rozsahu od nuly do sta procent se tím spustí jaderný konflikt. To nevypadá jako dobrá zodpovědná varianta.
Zajistit bezpečnost společnosti je úplně základní role státu. Ptejme se, zda ji plní český stát dobře. A to nejen v armádě, ale i zahraniční politice – koneckonců nejdůležitější krok pro bezpečnost Česka byl podpis prezidenta Václava Havla na přístupových listinách k NATO z 12. března 1999.
Čtěte také
Země NATO dodávají Ukrajině zbraně (včetně Česka a měly by víc a rychleji) posilují východní křídlo (a nutí Rusko udržovat například v Pobaltí vojenské síly, které by jinak byly na Ukrajině). Přísahají na slib hájit každou píď kterékoliv členské země NATO, což jsou pro Estonsko, Lotyšsko, ale i Litvu, Polsko a Slovensko slova o životě a smrti.
NATO má nejen výhodu moderního vyzbrojení, výborných zpravodajských informací a zkušeností, to vše na úrovní lepší než české, ale také výhodu mnohaleté a bedlivé demokratické politické kontroly nad ozbrojenými silami.
Bývalý ministr zahraničních věcí USA Henry Kissinger v článku o Ukrajině z března 2014, který se teď hojně připomíná, varoval před rychlým posunem ke konfrontaci, pokud se nebude jednat podle čtyř zásad: Ukrajina má nezpochybnitelné právo rozhodovat o své suverenitě, ale neměla by se stát členem NATO; když bude země vnitřně soudržná a obě země najdou kompromis o Krymu. Nestalo se.
A pro dnešní kibice, kteří by na Ukrajinu poslali letadla, Kissinger připomněl základní zásadu úspěšných řešení: rozhoduje, jak to skončí, ne jak to začne.
Autor je šéfredaktor Českého rozhlasu Plus
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
