Petr Janyška: Polsko stále žije Olgou Tokarczukovou
V centru Varšavy jsem před pár dny viděl na balkonu jednoho domu dlouhý transparent: „Paní Olgo, gratulujeme k Nobelovi“. Spontánně si ho tam vyvěsili obyvatelé z radosti nad Nobelovou cenou pro spisovatelku Olgu Tokarczukovou.
Intelektuální část Polska byla řadu dní v euforii, nadšení bylo veliké, se spisovatelkou dělala rozhovory všechna média, ovšem kromě vládní televize. Veřejnost se tlačila v dlouhých frontách na setkání se spisovatelkou a na její podpis. V Polsku má statisíce čtenářů, její knihy vyšly už v několika desítkách zemí.
Čtěte také
Olga Tokarczuková je doma vnímána nejen jako skvěle píšící autorka nezvyklých příběhů, které zdaleka překračují každodennost a pomáhají lidem zahlédnout i jiné dimenze života než prvoplánovou materiálnost.
Symbol odvahy
Zároveň a možná především je vnímána jako veřejná figura: liberální, levicová, ekologická, nekatolická, kterou fascinují osudy menšin a běženců. Která léta prosazuje rovnost žen v polské společnosti. Nechyběla u žádné velké akce na obranu ústavy a nezávislosti soudů, jaké Polsko zažilo v posledních letech.
Je symbolem odvahy pro mnoho žen, které by se samy neodvážily pozvednout hlas. Podobně jako další velké ženské postavy polské kultury, režisérka Agnieszka Holland a další, které se výrazně angažují ve veřejném dění na obranu občana, občanky a svobody.
Účastnila se tzv. černého protestu, kdy do ulic vyšlo 50 tisíc žen odmítajících zákon o absolutním zákazu interrupce, s mužem chodí na průvody rovnosti práv homosexuálů. Je součástí vlivné a početné organizace Kongres žen. Před nedávnými volbami vyzvala Poláky, aby volili mezi demokracií a autoritářstvím.
Čtěte také
V minulosti na ni ostře útočila nacionalistická pravice a její média. Zažila výhrůžky na životě, že jí spálí dům, musela mít ochranku. To proto, že píše o menšinách a zpochybňuje selankovou verzi polské historie.
Olga Tokarczuková je se svojí rozhodnou mírností a dredy svázanými na temeni, s úctou ke svobodě a k přírodě symbolem. Symbolem moderní, emancipované Polky. My takové výrazné ženské postavy kultury, které by bylo slyšet ve veřejné debatě a jimž by veřejnost naslouchala, příliš nemáme.
Protipolská spisovatelka?
Polská vláda a jí blízké kruhy Nobelovu cenu přijaly s nakyslým úsměvem. Nevěděly, jak se postavit k velkému ocenění pro autorku, jejíž umění je protipólem toho, co se vláda snaží v kultuře prosadit. Nemohla ji zcela zkritizovat, ale zdůrazňovala, že cenu dostala polská literatura, pomíjejíc osobnost Tokarczukové.
Žádný gratulační dopis, žádné pozvání do prezidentského paláce, jen pár vět na twitteru premiéra a pár dalších. Trochu jako česká oficiální reakce na Nobelovu cenu pro tehdejšího chartistu Jaroslava Seiferta v r. 1984: je dobře, že cenu dostal Čech, ale není správným Čechem.
Polský ministr kultury klidně prohlásil, že nedočetl žádnou její knihu. A ještě v létě o Tokarczukové řekl, že „by bylo dobře, kdyby byla rozumnou polskou spisovatelkou a kdyby rozuměla polské společnosti“. Zaobaleně tak podpořil výroky nacionalistické pravice, podle níž je spisovatelka údajně protipolská.
Jinak reagovali kulturní Poláci: ve Wroclawi, kde paní Olga žije, jí bleskově zorganizovali večer s publikem v obří moderní filharmonii, tísnilo se tam pět tisíc osob a další to sledovaly na náměstí na velké obrazovce. Podobně v Krakově na nedávném literárním festivalu. V knihkupectvích zmizely její knížky, čekalo se na dotisky.
V Čechách je Olga Tokarczuková dobře známá. Můžeme se pyšnit, že v češtině spolu s němčinou vyšlo vůbec nejvíc jejích knih: deset, tedy snad všechny. A není pro nás bez zajímavosti, že spisovatelka organizuje blízko českých hranic malý kulturní festival Hory literatury. Tam ji můžeme každý rok potkat.
Autor je publicista a bývalý diplomat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
