Petr Janyška: Na pultech pařížských knihkupectví na českého autora nenarazíte

Každý měsíc, v září i v říjnu, tam vyjde přes 600 titulů. Konkurence tedy obrovská.

Čtěte také

Karel Hvížďala: Česká centra jako permanentní problém

Jedno z největších pařížských knihkupectví, několikapatrový FNAC, má takových pultů tucet. Nejžhavější novinky, knihy, které doporučujeme, knihy, pro něž jsme se zvlášť nadchli…

Čtu mezi nimi jména už zavedených stálic, které by zrovna tak dobře figurovaly i v českých knihkupectvích a které se u nás běžně překládají: Mario Vargas Llosa, Murakami, Nathalie Nothcomb, Paolo Coelho, Yuval Harari, Claudio Magris, Ludmila Ulitskaja. Takoví ti globální autoři.

Mezi těmi mezinárodně ověřenými jmény tu leží k mému překvapení i autoři maďarští: Imre Kertész, Sándor Márai, Magda Szabó, János Székely. Nebo polští. K mému ještě většímu překvapení ale ani jedno české jméno. A v jiných pařížských knihkupectvích jakbysmet. Přitom Francie je jedním z kulturních pupků světa a ohromný trh. Doufejme, že v německé oblasti tomu bude snad jinak, tam se pár autorů už chytlo.

Rozrazit dveře do Paříže

Čtěte také

Česká centra jsou nezbytně nutná, jinak ve světě česká kultura nemá šanci

Ten fakt ale nelze nevidět: českou literaturu není letos v Paříži vidět. Vysvětlení může být trojí: buď jsme se stali nezajímavou zemí, nebo je nezajímavá pro cizí publikum česká literatura.

Jak je někdy od zahraničních kritiků slyšet, mnoho českých autorů nedokáže uchopit téma, které by bylo nějak univerzální a promlouvalo i mimo českou kotlinu. Anebo – třetí vysvětlení – té literatuře chybí propagace příslušných institucí, bez níž se literatura žádného menšího jazyka ve světě neprosadí. Mám dojem, že důvod bude nejspíš tento.

Propagovat české knihy má na starosti Ministerstvo kultury. Čeští autoři ale po léta rozhodně neměli dojem, že by je v cizině nějak příliš a kompetentně prosazovalo. V porovnání se sousedními státy v tom byli čeští spisovatelé chudou příbuznou.

Čtěte také

Hůlová k Českému literárnímu centru: Proběhlo vytunelování nápadu a přihrání postů konkrétním lidem

Kdejaká země měla už dávno svůj knižní institut či centrum, které všemožně podporují literaturu svého jazyka v cizině. Bývá to velká solidní instituce s rozpočtem dovolujícím účast na knižních veletrzích a finanční podporu překladů. Jen Česká republika nic takového neměla. Naši sousedé Slováci či Poláci ale třeba ano.

Před dvěma lety zřídilo české ministerstvo kultury po několikaletém velkém tlaku spisovatelů takzvané České literární centrum. Ministr sliboval, jak se rychle rozjede, tvrdilo se, že to bude budova v centru Prahy, průsečík literárního života, kde to bude vřít, kde se budou střetávat autoři, překladatelé, čeští i zahraniční nakladatelé, literární agenti. A že česká literatura konečně dostane podporu, aby se objevila na zahraničních pultech.

Nakonec z toho byly dvě malé kanceláře na konci dlouhé chodby jedné pražské budovy, čtyři zaměstnanci a v jejich čele dnes takzvaný vedoucí pověřený řízením. Instituce nemá žádnou samostatnost, ač sídlí v Praze a má na starosti styk se světem, je nelogicky pouhým oddělením Moravské zemské knihovny v Brně.

Čtěte také

Šéfredaktor Albatrosu: Předělávky literární klasiky pro dětské čtenáře působí až směšně

Těch pár lidí z Českého literárního centra dělá, co může, jejich možnosti jsou ale omezené. Za dva roky jeho existence odešli už dva jeho vedoucí, včetně autora tohoto textu.

Českou literaturu v zahraničí má propagovat i instituce zvaná Česke centrum, spadající pro změnu pod Ministerstvo zahraničí. Dělají opět, co můžou, jejich rozpočet a počet zaměstnanců je ale zlomkem v porovnání se zahraničními.

Minulý týden získala Nobelovu cenu za literaturu Olga Tokarczuková, už pátý polsky píšící autor. My máme stále jen našeho Jaroslava Seiferta. Světové ceny jako Nobelova nepřicházejí náhodou. Dřív než ji třeba dostala předposlední polská laureátka Wisława Szymborska, vyšel ve Švédsku, kde sídlí Nobelův výbor, v překladu velký výbor z jejích knih.

Petr Janyška|foto: Radko Kubičko

Na získání takové ceny zkrátka dlouhodobě pracují lidé, kteří mají k dispozici samostatnou literární instituci, podporu vlády, rozpočet a hlavně strategii. Nám prozatím tohle všechno chybí. Máme ale stále ještě autory, takže by stačilo rozrazit jim do Paříže dveře. A Paříž je velký svět.

Autor je publicista a bývalý diplomat