Petr Honzejk: O vládním hausnumerismu aneb nápadný nepůvab devadesáti tří procent
Vládní marketéři zjevně najeli na metodu prodeje iluzí. Poté, co Petr Fiala ohlásil, že když dostane ještě čtyři roky, budeme mít mzdy jako v Německu, vystoupila vládní sestava se sebepochvalou, že už splnila 93 procent vlastního programového prohlášení.
Zatímco první claim je z oboru „slibujeme modré z nebe”, druhý hezky reprezentuje obor „pracujeme s hausnumery”. Obojí je hrubá marketingová chyba. A protože o slibu německých platů se toho napsalo dost, ukážeme to na procentuálním hausnumerismu.
Čtěte také
Voliči, kteří by mohli uvažovat o volbě stran současné vládní koalice, jsou zpravidla lidé, kteří prošli alespoň střední školou, takže vědí, že s procenty je to poměrně ošidné. Když dejme tomu v byznysu vyděláte 93 procent toho, co jste si naplánovali, řeknete si, ok, vcelku dobré. Když natankujete nádrž na 93 procent, můžete si říct, že ji máte skoro plnou.
Ovšem když skáčete do výšky a vystoupáte na 93 procent nastavené laťky, tak smůla, padá, neúspěšný pokus. Když stavíte stometrový most přes hlubokou propast a postavíte devadesát tři metrů, tak je vám kvůli chybějícím sedmi metrům vcelku k ničemu. A když přesto zkusíte projet, spadnete vy. Stručně řečeno, takhle pojatým hausnumerickým marketingem dělá vládní tým z voličů trochu hlupáky.
Čtěte také
Navíc každý volič ví, že vláda nedělá jen to, co slíbila, ale i to, co nejenže neslibovala, ale dokonce ve vlastním programovém prohlášení zakazovala. Před třemi lety se v programovém prohlášení psalo: „Cesta ke stabilitě je v reformě výdajů státu a efektivním nakládání s penězi, nikoliv ve zvyšování daňové zátěže.“
Realita? Některé daně šly nahoru, například daň firemní či daň z nemovitosti. Jakpak by se to asi propsalo do procent, kdybychom se v nich pokusili vyjádřit poměr toho, co vláda slibovala a co skutečně dělá? Inu, asi by z výsledku vládní marketéři neměli radost. Zmítali by se v procentuální síti, kterou si sami upletli.
Čtěte také
Tím vším má být řečeno, že současný vládní marketing, zjevně inspirovaný populistickým iluzionismem, je asi myšlený dobře, ale dělaný pro úplně jiné voliče než pro ty, kteří by mohli koalici volit.
Rozhodování těch, kdo volí demokratické strany pravého středu, bývá řízeno spíše šedou mozkovou kůrou než hormonálním systémem. Proto preferují i v marketingu racionalitu, spíše než laskavé oblbování. A pokud má jít o snahu získat voliče populistů, tak smůla, ti už mají jiné favority.
Střela pod břevno
Mohou se samozřejmě pokoušet vyhrát závod v ohlupování s populisty, ale pravděpodobnost vítězství je podobná, jako že Petr Fiala, který si náhle vzpomněl, že kdysi hrál fotbal, a všude to vykládá, obehraje Harryho Kanea, nahraje Stanjurovi a ten to napálí pod břevno zoufalého Manuela Neuera.
Čtěte také
Výsledek toho všeho? Většina z těch, kdo volili strany současné koalice v roce 2021, samozřejmě zatne zuby a „hodí” to koalici Spolu nebo Starostům (fakultativně Pirátům) znovu, protože jim je jasné, že varianta v podobě hnutí ANO Andreje Babiše podpořeného ultralevicí či motopravicí pro ně nepřipadá v úvahu.
Ale některé rozzlobené původní voliče koalice může tento marketing spíš odradit, což by byl fatální průšvih.
Protože, když už si vláda sama začala v rámci sebepochvaly s procenty, může ji informovat, že 93 procent hlasů z minulých voleb jí v žádném případě k obhajobě pozic stačit nebude.
Autor je komentátor Hospodářských novin
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
