Apolena Rychlíková: Češi jsou s vývojem po roce 1989 stále nespokojenější, Petr Fiala věří na zázraky

Jednak se zmenšuje počet těch, kteří mají na co vzpomínat, a pak také takové srovnání nikdy nevychází dobře pro ty, kteří režim před pádem železné opony nepoznali. Vždy jim totiž kdokoliv může říct: nezažili jste to, tak si nemáte na co stěžovat.

Čtěte také

Martin Fendrych: Výročí 17. listopadu 1989? Musíme si znovu a znovu procházet ztrácením a nalézáním svobody

Dlouhodobé výzkumy, které se zaměřují na proměnu chápání polistopadové demokracie, ale potvrzují, že hodnocení respondentů a respondentek je na okolnostech, v nichž dnes žijeme, závislé. Vyvěrá z nich. Lidé – pochopitelně – vnímají minulost prizmatem současnosti. To, co je ale zajímavé sledovat, je postupná proměna takového hodnocení. A ta je výzkum od výzkumu zajímavější: nespokojenost lidí totiž téměř každoročně narůstá.

STEM uvádí, že letos, tedy třicet pět let po revoluci, považuje 48 procent české populace současný režim za lepší než ten před rokem 1989, zatímco 31 procent jej hodnotí jako horší. Je to více než v minulých výzkumech. Potvrzuje se tedy, že s rostoucím odstupem od roku 1989 se do srovnání režimů stále více promítají osobní zkušenosti a hodnocení současné situace.

Věřit v demokracii, nebo na zázraky?

Mladší generace, která nezažila minulý režim, si více cení otevřených možností současné doby. Naopak starší občané, kteří mají přímé zkušenosti s režimem před rokem 1989, vyjadřují častěji nostalgii po větší stabilitě, kterou tehdejší systém dle nich zajišťoval. Tato kontrastní hodnocení vytvářejí hlubší propast mezi generacemi a sociálními vrstvami. Platí také, že lidé s vyšším vzděláním a lepším finančním zajištěním častěji hodnotí současný režim pozitivně, oceňují možnosti a šance, které jim nabízí.

Čtěte také

Jiří Pehe: Poslední rok Fialovy vlády bude těžký

Celkem nepřekvapivě se, jako už tolikrát, do jádra sporu dostaly socio-ekonomické otázky. Rostoucí nerovnosti a prohlubující se příjmové rozdíly vnímají lidé v Česku jako problém zásadní: pouze 30 procent respondentů hodnotí tyto oblasti příznivě.

Myslet si, že podobná hodnocení jsou projevem pouhé nostalgie po minulém režimu, nestačí. Do hodnocení uplynulých třiceti let vstupuje hodně ukazatelů, třeba i jeden poměrně banální: lidé zkrátka vzpomínají i na mládí, což je téměř vždy oblast, kterou máme tendenci si romantizovat.

To hlavní, co ale máme v podobných výzkumech umět přečíst, je kritika současnosti, stávající nespokojenost, obavy, které společnosti prostupují a které mají reálný půdorys.

Apolena Rychlíková|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Ve svátečních otázkách Václava Moravce řekl současný premiér Petr Fiala, že jeho vláda je nejlepší od roku 1989 a když mu voliči dají další šanci, budeme se mít stejně dobře jako sousední Němci nebo Rakušané. Těžko uvěřit, že tváří tvář všem výzkumům nejen o nepopularitě své vlády, ale třeba i o razantním propadu reálných mezd nebo zhoršování už tak dost špatné sociální situace pro chudší část společnosti může premiér tato slova myslet vážně.

Na druhou stranu: těžko bychom našli jasnější zprávu o samolibosti a celkového odpojení Fialovy vlády od nálad, sociální situace i vnímání svobody v naší společnosti, než je právě tento výrok. Zatímco Češi přestávají věřit v demokracii, Fiala začíná věřit na zázraky. Uvidíme, kdo tento pomyslný souboj nakonec vyhraje.

Autorka je publicistka a dokumentaristka