Petr Holub: Vrací se důvěra spotřebitelů? Leccos tomu nasvědčuje
Stará pravda, podle které je spotřebitel klíčovou silou tržní ekonomiky, pokud není silou vůbec největší, v Česku příliš zastánců nemá. Může to být tím, že po světové válce nebylo v tuzemsku tržní, ale socialistické hospodářství, které na spotřebitele zase tolik nehledělo.
Veřejnost si dosud roli spotřebitele připomíná pouze tehdy, když je třeba překonat propast ekonomické krize. Obvykle totiž ten rozhodující krok k prosperitě nemůže udělat nikdo jiný než právě zmíněný spotřebitel.
Čtěte také
O to víc potěší závěr šetření Českého statistického úřadu, podle kterého se nálada spotřebitelů v říjnu zlepšila do té míry, aby optimismus začal převažovat nad skepsí.
Nejde nakonec jen o říjen. Pozitivní pohled na svět výrazně posílil počátkem roku – od května začal optimismus už mírnějším tempem oslabovat, ovšem po prázdninách, tedy od září, už jde zase nahoru.
Na tom je podstatná okolnost, že stejně nálady spotřebitelů oscilovaly v roce 2014 – byť na nevýznamně vyšší úrovni. Pak nastal listopad a prosinec, kdy obrat k lepšímu nápadně zrychlil. Nastala éra spotřebitelského nadšení a po ní ekonomická konjunktura, která pak trvala až do počátku roku 2020.
Existuje tedy určitá pravděpodobnost, že se lidé i tentokrát, stejně jako před deseti lety, začnou chovat se správným spotřebitelským nadšením. Konečně by tedy nastal okamžik, kdy se poměry po pětileté krizi obrátí k lepšímu.
A co výroba?
Samozřejmě, že jde namítnout, že samotná spotřeba nestačí. Pokud nenajde nová odbytiště průmysl, pak stejně půjde jen o dočasné vylepšení neradostného stavu. Protože bez výroby nebude dost peněz na platy, tím ani na dlouhodobý vzestup spotřeby domácností – a trvalý růst tedy nepřijde.
Čtěte také
Ale není důvod zbavovat se předem naděje, navíc za použití klasického argumentu socialistického hospodářství. Třeba se výroba posílí v závěsu za spotřebou, vyloučeno to není.
Zajímavější je zjistit, co podle říjnového šetření ještě chybělo, aby se nálada spotřebitelů úplně otočila. Srovnání s rokem 2014 to říká celkem jednoznačně: Lidé dosud váhají před velkými nákupy, před deseti lety ale váhali ještě víc. Stejně jako tehdy jsme se přestali bát inflace a nezaměstnanosti.
Úspory to zatím stále jistí...
Zároveň úplně nedůvěřujeme tomu, že se v příštích 12 měsících zlepší úroveň tuzemského hospodářství a tím i finanční situace naší rodiny. Proto se víc zajišťujeme ukládáním peněz v bance.
Další vzestup Česka tedy záleží na něčem tak nehmotném, jako je důvěra v lepší zítřky. O důvěru jsme přišli v období krizí – sotva přešly obavy z pandemie, začala v sousedství válka spojená s obavou, že nebudeme mít dost energie. Dalším dějstvím byla všeobecná drahota.
Jinými slovy: naděje se v důvěru změní, až se zbavíme obavy, že zas přijde něco nečekaného, něco strašného. Třeba už ten čas nastal.
Autor je reportér serveru Seznam Zprávy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
