Karel Barták: Rok 2026 by mohl Evropské unii přinést změnu k lepšímu, nebo také ne

3. leden 2026

Pokud komentátoři hojně označují právě uplynulý rok 2025 za „annus horribilis“ pro Evropskou unii, naznačují tak, že ten následující by automaticky měl být lepší, už proto, že nic strašného netrvá věčně.

A skutečně – přímo na přelomu roku se o píď posunuly šance na dosažení míru na Ukrajině. A to dokonce tak, že do jednání vedených Donaldem Trumpem tentokrát aktivně a citelně zasahují evropské mocnosti, a to v koordinaci s ukrajinským prezidentem. Tedy pozitivní posun ve srovnání s tím, jak si Spojené státy počínaly po většinu roku 2025.

Čtěte také

Představujme si proto, že se Evropa poučila; že si nejen zvykla na ponižující zacházení z americké strany, ale je připravena i asertivně reagovat. Její sebevědomí trošku posílil výsledek prosincové schůze Evropské rady, kde se sice lídři pohádali ohledně finanční pomoci Ukrajině, ale nakonec přece jen splnili své sliby.

Ruské počínání na Ukrajině a prosazování míru v americké režii zůstanou hlavní evropskou geopolitickou starostí letošního roku. Celkem logicky – vždyť jde přece o největší ozbrojený konflikt od druhé světové války, který se odehrává tady, u nás v Evropě.

Vláda nemá názor

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová zůstala věrna svému stylu i své pověsti, když v novoročním poselství prudce zatlačila na budoucí přijetí Ukrajiny do Evropské unie. Chce, aby se takový závazek stal přímo jednou z bezpečnostních záruk pro Ukrajinu, o kterých se momentálně jedná.

Čtěte také

Není to špatný tah – pokud by se ukrajinské členství v EU stalo součástí širšího geopolitického uspořádání, mimořádně se tím oslabí, nebo dokonce vyloučí maďarské veto, které zatím zásadně zdržuje přístupové rozhovory.

V takovém případě by bylo zajímavé sledovat, jak se k přijetí Ukrajiny postaví Slovensko a také Česko, jehož nová vláda na to nemá názor, jako ostatně na naprostou většinu otázek týkajících se Evropské unie.

Praha si už dopředu zadělala na dobrou zábavu, až bude v bruselských úřadovnách vysvětlovat, že na rozdíl od 26 ostatních členských států u nás nebude od června platit nový a mimořádně přísný migrační a azylový pakt. Nebo že nebude jako jediná v EU respektovat předpisy, které předpokládají budoucí zavedení druhé generace emisních povolenek.

Nevíme také, jak se Babišova vláda staví k návrhu příštího sedmiletého rozpočtu EU, který musí být aspoň v hrubých rysech dojednán do konce letošního roku. Nevíme ani to, jak bude reagovat na očekávané návrhy na posílení a propojení kapitálového trhu v EU, posílení bankovní unie či zavedení 28. administrativního režimu pro podnikatele na vnitřním unijním trhu.

Čtěte také

Nebo na ratifikaci dohody o volném obchodu s latinskoamerickým sdružením Mercosur a dalšími světovými partnery. Nehledě na plánované propojování podniků zbrojního průmyslu a zadávání společných zakázek na vybavení evropských armád, které musí nejen samy posilovat, ale také harmonizovat své počínání.

Ve všech případech jde o nezbytné kroky, které posílí evropskou „strategickou autonomii“, postaví Evropu ekonomicky na nohy a zajistí její emancipaci na Spojených státech. Nemusí se však líbit národoveckým a populistickým politickým proudům v jednotlivých evropských zemích.

Jediné významné evropské volby

Ani protagonisté Trumpovy administrativy nebudou tleskat emancipaci evropského bloku, ačkoli kritizují jeho slabost a bezpečnostní závislost na USA. Evropská unie je bude nadále iritovat; v nejbližších týdnech můžeme například očekávat frontální útok proti evropské legislativě regulující provoz na sociálních sítích, které jsou vesměs v rukou amerických miliardářů.

Čtěte také

I Evropa bude proto bedlivě sledovat částečné americké volby do Kongresu, které by mohly Donalda Trumpa připravit o většinu v Senátu i ve Sněmovně reprezentantů a oslabit tak jeho chaotické počínání, včetně škodlivého působení na starém kontinentu.

Jediné letošní významné evropské volby se budou konat v dubnu v Maďarsku. Pokud se Viktor Orbán neudrží u moci, což si vroucně přeje většina jeho kolegů v Evropské radě, bude to podle všeobecného mínění znamenat a priori oslabení i pro Andreje Babiše.

Karel Barták, bývalý dlouholetý zpravodaj ČTK v Bruselu

I proto by si měl nový český premiér co nejrychleji rozmyslet, jakou roli chce v Evropě dlouhodobě hrát a jaká spojenectví hodlá pěstovat. Rok 2026 bude z tohoto hlediska pro mezinárodní postavení Česka prubířským kamenem.

Autor je komentátor Info.cz a bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu

autor: Karel Barták
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.