Petr Holub: Kritizujte rozpočet. Ale za jeho skutečné chyby

Čtěte také

Julie Hrstková: V rozpočtu zeje nová díra. A politici se už ani nesnaží předstírat, že je v pořádku

Můžeme očekávat, že se dozvíme, jak je neúnosné, že schodek státního rozpočtu dosáhne i v pátém roce od covidu úrovně čtvrt bilionu korun, přesně 241 miliard. Ještě šlo pochopit, že po nárazu pandemie, od které se dalo čekat cokoli, stát utrácel stovky miliard za věci, které odpovědní činitelé považovali za nezbytné.

Ale proč se musí schodek v roce 2025 držet na dvou třetinách krizové úrovně, když se napřesrok nic hrozného nečeká a ekonomika bude růst potěšitelným tempem poblíž tří procent?

Pád do propasti?

Schodek je tedy děsivý, a přesto se potřebné peníze nedostanou na místa, kam by dostat měly, tedy na platy státních zaměstnanců, zvláště učitelů, policistů a doktorů.

Státní rozpočet má prostě jedinou dobrou vlastnost, že ilustruje pád českého státu do propasti. Pokud takové debaty nastanou – a člověk s tím může jistě počítat – pak je na nich nejhorší to, že jsou ztrátou času.

Čtěte také

Ekonom Janský: Rozpočet je málo orientovaný na cíle. Dnes je to jen účetnictví jdoucí do extrému

Každodenní realita totiž zdaleka není tak dramatická. Je pravda, že výdaje na covid pokazily rozpočtovou bilanci už před pěti lety, a deficit se od té doby mohl snížit. Ovšem mezitím přišla další, energetická krize, která si vyžádala srovnatelně vysoké náklady a konsolidaci rozpočtu opět zkomplikovala.

Tato byla krize navíc provázena vysokou inflací: během tří let – od roku 2021 do 2023 –, vyrostly ceny o třetinu. To znamená, že nejde srovnávat současné deficity se schodky z období před inflací bez započtení této inflace. Konkrétně schodek na rok 2025 by v předinflačních cenách nedosahoval ani 150 miliard.

Po takovém vysvětlení, se kterým zřejmě ministr financí přijde, ani nepřekvapí víceméně nudná zpráva Eurostatu z úterka, že deficit státního rozpočtu loni a letos poklesl, státní dluh přestal růst, a že na rozdíl od veřejných financí jiných států vlastně Česku nic zásadního nehrozí.

Schodek mohl být opravdu nižší

Teprve ve chvíli, kdy daňový poplatník mávne rukou nad poplašným pokřikem o katastrofě, může začít seriózní debata o tom, jak se vlastně rozpočet podařilo napsat. Potom nutně dojde k výsledku, že velká sláva to opravdu není.

Čtěte také

Julie Hrstková: Německo ovlivní rozpočet víc, než optimisticky počítá ministerstvo financí

Schodek mohl být opravdu nižší, a pokud už se bez deficitu neobejdeme, pak by měl obsahovat výdaje na nějaké užitečné věci. A pokud tam opravdu jsou, pak by je měl ministr financí a jeho kolegové nějak rozklíčovat a vysvětlit.

V příslušných dokumentech se píše pouze o tom, že hlavními prioritami jsou investice do obrany, výzkumu a infrastruktury. Zní to sice rozumně, ale jenom pro toho, kdo neví, jak to ve zmíněných oblastech vypadá.

Armáda by se měla v těchto těžkých časech lépe vybavit, pořád jí ale chybí mužstvo. Výzkum je skvělá věc ovšem ekonomický efekt může mít jen tehdy, když se jeho výsledky využijí při výrobě – což se v Česku notoricky neděje.

Petr Holub|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

A jen žertem lze označit za rozumné takové investice do infrastruktury, které připouštějí cenu dvě miliardy za kilometr dálnice, nebo miliardu za kilometr železniční trati.

Kdyby byl ministr financí žákem střední školy, pak by mu učitel jeho rozpočet vrátil s tím, ať si v něm některé kapitoly, například o výdajích, lépe promyslí, spolu s ostatními ministry doplní a pak přinese znovu.

Rozpočet ovšem nejde tři měsíce před začátkem nového roku vracet. Odpovědní politici by přesto mohli vypracovat odpovědi o účelu investic z rozpočtu 2025 jako domácí úkol a rozpočtovou diskusi tím oživit.

Autor je reportér serveru Seznam Zprávy