Ekonom Janský: Rozpočet je málo orientovaný na cíle. Dnes je to jen účetnictví jdoucí do extrému

„Státní rozpočet teď jde v účetnictví do extrému. Vymýšlejí se různé triky a kličky, aby deficit vypadal co nejlépe. Vyvádějí se prostředky mimo rozpočet státu, například si půjčuje Státní fond dopravní infrastruktury, takže schodek není těch před pár týdny oznámených 230 miliard, ale spíš okolo 250,“ popisuje ekonom.

Janský je členem Národní ekonomické rady vlády, do níž podle svých slov vstupoval s velmi nízkými očekáváními ohledně toho, jak budou politici naslouchat jejím závěrům. Skutečnost je lepší, než čekal, a vládu oceňuje za to, že se snaží výdaje zefektivnit.

„Po téměř třech letech ale přichází čas říct, že i po zefektivnění výdajů zde stále máme obrovský deficit. Nelze říct, že se zadlužujeme, protože už není kde škrtat, je tu i příjmová stránka rozpočtu. Rádi poradíme, jak příjmy zvýšit s co nejmenšími negativními dopady, ale o tom se diskutuje málo,“ podotýká pracovník Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

Čtěte také

Stanjura: Výdaje na vědu zvyšujeme, dáme víc i v příštích letech. Ať ji podpoří i soukromí investoři

Analýze státních výdajů i příjmů se hodlá věnovat v nově zakládaném univerzitním centru. Změnit se podle něj musí i samotný způsob rozpočtování.

„Problém je, že rozpočet máme málo orientovaný na cíle. Je to spíš účetnický přístup. Není jasné, proč máme daňovou slevu na dítě, a pak je těžké vyhodnotit, jestli plní svou roli. Je to jen transfer, anebo má vést k tomu, aby se lidé mohli svobodně rozhodnout, zda dají dítě do školky? A pak bychom možná měli více investovat do školek,“ zamýšlí se.

Příkladem může být třeba Rakousko, které cílově orientované rozpočtování zavedlo před 10 lety.

„Úřady a ministerstva mají daleko větší flexibilitu pro dosažení stanovených cílů. My se omezujeme na jeden rok, což neumožňuje dlouhodobé investiční projekty. Pamatuji si, jak si ředitel Cermatu stěžoval, že sice má peníze, ale nemá je ve správné kolonce,“ upozorňuje Janský.

Snižovat schodek nestačí

Nad nedostatečnou flexibilitou českého rozpočtu, který z drtivé většiny tvoří mandatorní výdaje, se pozastavuje i komentátor David Klimeš. Vadí mu i nedostatečná transparentnost – například v kolonce daně z mimořádných příjmů je nula, protože jinak by šlo o cenotvornou informaci pro ČEZ, který je reálně jediným plátcem.

Čtěte také

Horská: Investicemi do betonu pokrýváme staré dluhy v době, kdy bychom už měli investovat do lidí

„Ekonom David Marek upozorňuje na vnitřní dluh. Kdyby se prý sečetly investice, které už dávno měly probíhat, dostaneme se na 15 bilionů korun, což je přes 200 procent HDP,“ odkazuje se Klimeš na ekonoma, který je zároveň poradcem prezidenta. 

„Žádný politik ale neřekne, že nedlužíme jen 45 procent, ale 220 procent HDP a musíme mít vyšší daně a horší kvalitu služeb. Orientace na cíl je i o ochotě přiznat lidem pravdu,“ zdůrazňuje Klimeš.

Náklady na obsluhu státního dluhu, tedy asi 100 miliard korun ročně, je podle něj nutné neustále přepočítávat na nerealizované investice.

„Je to čtvrtina Dukovan, polovina potřebných obranných výdajů, dvojnásobek pomoci po povodních, nepostavené nemocnice. Tohle nemůžeme zainvestovat, protože platíme úroky americkým penzijním fondům, nizozemským bankám a nevím komu všemu,“ vypočítává Klimeš.

Novinářka Apolena Rychlíková se domnívá, že pro běžného občana bez ekonomického vzdělání není cíl konsolidace rozpočtu srozumitelný.

Čtěte také

Bez zvýšení daní si s výdaji nikdy neporadíme, školství by potřebovalo o 40 miliard víc, míní ekonom

„Vláda bude tvrdit, že rozpočet je prorůstový, předminulý rok byl tuším solidární. Každý rok je rozpočet nějaký, ale nevím, co si pod tím představit,“ přiznává.

Kdyby ale vláda zdůvodnila třeba investice dopravní infrastruktury tak, že je potřeba napojit znevýhodněné regiony, bylo by to pro ne-ekonomy podle Rychlíkové daleko pochopitelnější.

Naproti tomu školství a věda zůstávají i přes vládní proklamace podfinancované. To je podle ní pro voliče nejen matoucí. Běžná populace podle ní také nechápe, co jim větší investice do vzdělávání a výzkumu vlastně můžou přinést.

„Tím, že nekomunikujeme cíle a potřeby těch lidí, tak se vytrácí to důležité. A jediné, co se řeší, je to, že snižujeme schodek. A to prostě nestačí,“ soudí Rychlíková.

Politický podcast Chyba systému najdete na webu Českého rozhlasu Plus, v aplikaci mujRozhlas a v dalších podcastových aplikacích. Ve vysílání Plusu v sobotu 21. září po 11. hodině a v neděli 22. září po 18. hodině.