Petr Holub: Přerozděluji, aby mohl přerozdělovat
Ministři chodí za svou kolegyní Alenou Schillerovou jako svatí na orloji, ministryně financí každému z nich přihodí pár set milionů a usměvaví státníci se s kořistí vrací domů.
Koneckonců jde o obvyklý rituál. Ministryně navrhne každému z resortů nějaký rozpočet, nechá si však vatu v řádu několika miliard, s jejíž pomocí pak otupí případné stížnosti. Vládní činitelé tímto způsobem inscenují idylický příběh pro média, minimálně letos ovšem nejde přehlédnout, že obvyklý rituál postrádá jakýkoli obsah.
Čtěte také
Málokdo je schopen říci, jaká sporná položka byla v ministerských rozpočtech tak důležitá, aby vyžadovala návštěvu ministra u ministra, snad s výjimkou dotací pro sociální ústavy.
Proto byla nejzajímavější samotná prázdnota rozpočtové debaty, na kterou bezobsažné rozhovory upozornily. Samozřejmě chce každý ministr rozdělovat co nejvíc peněz, přesto žádný z nich nedokáže popsat účel, který by přesahoval nároky běžného provozu.
Skutečným smyslem je proto přerozdělování jako takové. Z pohledu veřejnosti nebo daňových poplatníků ovšem může být lhostejné, jak silnou pozici vybojují jednotliví členové vlády, podstatný je cíl, který sleduje sama vláda případně strany vládní koalice.
A kontrolní otázka?
Čtěte také
Sociální demokraté mohou odkázat na svou ideologii. Vychází z toho, že se bohatství v moderní společnosti rozděluje nerovnoměrně a rozdíly přitom v posledních desetiletích všude na světě rostou. Proto dává smysl, když se zvýší příjmy těch nejchudších na úkor bohatých a stejně kvalitní veřejné služby se zajistí všem bez ohledu na to, kolik mají peněz.
Silnější koaliční partner, tedy hnutí ANO, se dostal do podezření, že mu v rámci mohutného přerozdělování ve prospěch důchodců, učitelů a vůbec státních zaměstnanců jde hlavně o to, aby získal věrné voliče a na útraty daňových poplatníků udržel svou moc. Přesto ANO fakticky nedělá nic, čím by se lišilo od sociální demokracie.
Přerozdělování v režii obou vládních stran má ještě jeden rozměr. Snaží se posílat dotace tuzemským firmám, aby dokázaly lépe obstát v mezinárodní konkurenci. I v tom je možné hledat nějakou logiku. Co si může Česko přát víc, než obnovit silný podnikatelský sektor, který rozvrátila desetiletí socialismu a který se ani 30 let po pádu komunismu nevzpamatoval.
Čtěte také
Totéž platí pro firmy, které se beztak skrývají za nízkým kurzem koruny, a ještě inkasují podporu od státu. V takové situaci není těžké obstát a také není důvod se o cokoli snažit. Jinými slovy, hlavním rizikem přerozdělování je demoralizace příjemců, kteří mají své jisté, a dokonce i těch, od kterých je přerozdělováno.
Snadno si spočítají, že na určité úrovni už nemá cenu se snažit. Tyto negativní průvodní jevy je tedy nutné převážit, třeba tím, že se státní rozpočet neomezí na automatické přerozdělování, ale sleduje nějaký široce sdílený cíl. Není těžké si takový cíl vymyslet – může jím být zlepšení nějakého typu veřejné infrastruktury, případně posílení produkčních schopností v nějakém důležitém oboru průmyslu, služeb či zemědělství.
O jakém z takových cílů však mluvili ministři při návštěvě u kolegyně Schillerové, případně o kterém z nich se zmiňuje návrh rozpočtu, tak zní kontrolní otázka.
Autor je komentátor serveru Echo24
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
