Lída Rakušanová: Putování ministrů k Schillerové je absurdní divadlo

Ministryně financí Alena Schillerová
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Ministryně financí Alena Schillerová

Bývaly doby, kdy se na rozpočtu dohodla vláda a předložila jej parlamentu.

Teprve tam se pak rozhořel mezi poslanci zápas o to, kdo z nich ukořistí pro svůj region ze státních peněz co největší kus. Říkalo se tomu „porcování medvěda“ a tuhle lobbistickou praxi, v níž mívali nad veřejně prospěšnými projekty navrch žadatelé s nejlepšími kontakty, začal parlament opouštět teprve kolem roku 2010, po sérii dotačních skandálů.

Zato se s příchodem Andreje Babiše do politiky etablovala, jak se zdá, jiná tradice. Rozpočet sice i nadále schvaluje vláda, ale evidentně jen pro forma. Následně totiž tatáž vláda předvádí veřejnosti řadu týdnů divadlo, které je spíš k pláči než k smíchu.

V hlavní roli v něm vystupuje všemocná ministryně financí, ke které putují jednotliví ministři jak do francouzských Lurd. Místo zázračné vody si od ní odnášejí do rozpočtu svých ministerstev tu miliony, tu miliardy, a to podle klíče stejně neprůhledného, jakým se svého času porcoval v parlamentu medvěd.

Letos se sice sociálně demokratičtí ministři – bezprecedentně – zdrželi hlasování už když se rozpočet schvaloval ve vládě, ale do Babišových Lurd se vydávají nejenom oni.

Nadmíru schopná hlavní účetní

Museli tam pro přídavky například i ministr dopravy Vladimír Kremlík nebo Richard Brabec z ministerstva životního prostředí, oba z hnutí ANO, stejně jako prezidentovi oblíbenci Marie Benešová z ministerstva spravedlnosti nebo ministr zemědělství Miroslav Toman. Chystá se tam i Lubomír Zaorálek, jen co bude jmenován ministrem kultury.

Z audience u Aleny Schillerové odcházejí někteří spokojeně, jiní se tak alespoň tváří. Na jedenácti miliardách pro své ministerstvo práce a sociálních věcí zatím neochvějně trvá především Jana Maláčová.

Při čtvrtečním zahajování českobudějovického agrosalonu Země živitelka ji za to exprezident Václav Klaus oštemploval jako „losera“, když před televizními kamerami pochválil přítomného ministra zemědělství Tomana za to, že dokázal „vydyndat“ z Aleny Schillerové pro svůj resort miliardu,  zatímco Jana Maláčová prý takovou ráznost a schopnost se prosadit prostě nemá.

K netransparentnosti procesu rozhodování o tom, kolik které ministerstvo dostane, ovšem nejvíc přispěla sama ministryně financí, když řekla, že je pro ni rozhodující především to, jak který ministr argumentuje. Jako by se snad při čerpání peněz ze státní pokladny jednalo o cosi jako soutěž v rétorice.

Lída Rakušanová

Podstatná je ale jiná věc: o veřejných penězích mluví Alena Schillerová často v první osobě. Vyvolává tím dojem, že jde o její peníze. Že je to ona, kdo, když není zbytí, obětavě „hledá“ miliardy tak dlouho, až je „najde“. Kde to naleziště je, zpravidla neřekne. Prostě miliardy vyčaruje jak králíka z cylindru. Vytváří tím dojem nadmíru schopné hlavní účetní, která má všechno pod kontrolou.

Veřejnost se s tím kupodivu spokojí. Neměla by.

 Autorka je komentátorka Českého rozhlasu