Petr Holub: Bezbranní v Trumpově světě
Podle jednoho z obvyklých motivů klasických pohádek přijde princ na rozcestí, kde si může vybrat ze dvou cest. Vydá se tedy po široké a přímé silnici, pouť ubíhá rychle, skončí ovšem nad hlubokou propastí, přes kterou se nejde dostat. Nezbývá než vyzkoušet druhou možnost, tedy cestu klikatou a zarostlou trním, která, jak se zdá, nemá konce. Ovšem princ se nevzdá, trním se proseká, a na konci přece jen dorazí k zámku, kde krásná princezna vyhlíží nápadníka.
Zmíněná pohádka může posloužit jako metafora pro současný stav českého hospodářství – i když je přirovnání přirozeně mírně přitaženo za vlasy.
Čtěte také
Výhoda široké cesty v českém případě znamená, že se Česko na jedné straně přizpůsobilo výkonné německé ekonomice a podle zadání od sousedů vyrábělo příslušné výrobky a díly do výrobků německých mateřských firem, zvláště pokud se to týkalo automobilů.
Na druhé straně bylo možné uspokojit tuzemské zaměstnance mohutným dovozem spotřebního zboží do zdejších supermarketů.
A pak se to zadrhlo
Dlouho to fungovalo dobře, cesta ke světlým zítřkům ubíhala, ovšem před pár lety se zadrhla. Nejdříve přišel covid, na který vlády celého světa reagovaly dočasným uzavřením ekonomiky, a to v důsledku vedlo k likvidaci obchodních řetězců, jejichž prostřednictvím se německé – a tím i české – zboží mohlo prodávat po celém světě.
Čtěte také
Tím německé automobilky přišly o nejvýznamnějšího obchodního partnera, tedy Čínu.
Následoval pokus o modernizaci evropského průmyslu zavedením udržitelné produkce v rámci Green Dealu. Automobilky a spřízněné podniky tedy předělaly svůj vývoj i výrobu podle potřeb očekávaného boomu elektrovozů, ovšem k boomu nedošlo a zdejší průmysl včetně celé ekonomiky dál skomíral, zvlášť když následně zdražily energie a přibylo byrokratických povinností.
Teď Donald Trum pohlásil, že zavede pro evropské výrobky desetiprocentní cla. V důsledku nebudou evropské a hlavně německé vozy schopny konkurovat ani na svém druhém nejvýznamnějším trhu, tedy ve Spojených státech. Dalo by se říct, že tuzemská ekonomika po své rovné a široké cestě dorazila na okraj propasti.
Trump chce rovnováhu
Nelze předpokládat, že Trump svou hrozbu nesplní, protože z jeho pohledu jsou čísla o zahraničním obchodu opravdu dost špatná a musí se změnit. Podle údajů Úřadu pro ekonomické analýzy vyvezly za tři čtvrtletí minulého roku státy Evropské unie do Spojených států o 173 miliard eur víc zboží, než dovezly.
Čtěte také
Tedy je třeba vyhlásit cla a nastolit rovnováhu. Evropa se může bránit, třeba tím, že zdaní služby amerických technologických firem, protože ve službách měla naopak přebytek 54 miliard eur Amerika. To ovšem Česku a jeho průmyslovým podnikům nepomůže.
Bránit se také mohou jednotlivé korporace tím, že přerozdělí své výrobní kapacity po různých zemích a světadílech, jak doporučil například šéf koncernu Bosch ve Frankfurter Allgemeine Zeitung. Ovšem pro Česko to znamená pouze jedno, cizinci přesunou výrobu z Česka někam za oceán.
Čtěte také
Odhady dopadů Trumpovy obchodní války se liší. Ministerstvo financí očekává, že ekonomický výkon poklesne o půl procenta. Přesto si jde těžko představit, že škody zůstanou tak mírné, pokud se přece jen začne hroutit desítky let budovaný, vývojem posledních let však citelně oslabený obchodní systém.
Být v pohádce, mohli bychom si z aktuálních poměrů v ekonomice odnést poučení, že lepší by byla trnitá cesta, a možná se po ní i vypravit.
V zásadě by to znamenalo, aby se zdejší výrobci víc soustředili na domácí trh a aby podnikatelé víc investovali do služeb, třeba v turistice.
Bude to těžké postavit se zahraniční konkurenci, která se u nás mezitím etablovala, ale jak stojí v pohádkových knihách, jenom trnitá cesta nekončí nad propastí.
Autor je reportér serveru Seznam Zprávy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka