David Klimeš: Nakopne 28. režim evropský růst? Mohl by
Z nového unijního plánu na obnovení konkurenceschopnosti kontinentu se jistě mnoho nakonec nenaplní. Ale i kdyby byl prosazen jen takzvaný 28. režim, nebude to marná práce.
Pojďme nejprve trochu do historie. Od schválení Lisabonské strategie uplynulo čtvrt století. Šlo o dokument Evropské unie, který chtěl dohnat a předehnat USA a Evropa se měla stát nejkonkurenceschopnější ekonomikou světa.
Čtěte také
Po čtvrt století si nechaly unijní orgány sepsat kritické zhodnocení unijní konkurenceschopnosti od dvou bývalých italských premiérů: nejprve o Enrica Letty a pak Maria Draghiho.
Výsledek? Zaostáváme za USA ještě více než na počátku století. A nejen Američané, ale i Číňané nás odsouvají na globální třetí pozici bohatého, ale stagnujícího kontinentu.
Co s tím? Vzhledem k pěkné řádce nejrůznější krizí Lettova zpráva úplně zapadla a Draghiho report se trefil do nástupnictví nové Evropské komise. Konečně ale už unijní instituce zareagovaly a výsledek se jmenuje Kompas konkurenceschopnosti.
Tři pilíře
Jistě, v něčem to zase trochu připomíná Lisabonskou strategii. První pilíř slibuje, že Evropa začne mocně investovat do inovací, kde nám Američané notně utekli.
Čtěte také
Druhý pilíř slibuje dekarbonizaci, která nepoškodí konkurenceschopnost – to v překladu znamená, že Green Deal stále platí, ale nepochybně dozná úprav a realističtějších cílů. A konečně třetí pilíř zdůrazňuje, že je třeba se zbavit přílišné závislosti na neevropských dodavatelích klíčových surovin či technologií.
S jistou nadsázkou se dá říct, že poslední kapitolu spolu napsali: ruský prezident Vladimir Putin, který zneužil dodávky levného plynu a ropy k energetické válce s Evropou, a nový americký prezident Donald Trump, který chce zničit vzájemný obchod extrémními cly.
Ale nová Lisabonská strategie to není. I když na počátku tisíciletí jistě Evropa čelila mnoha krizím, ekonomicky a sociálně to z dnešního pohledu byla procházka růžovou zahradou.
Čtěte také
Teď je to něco jiného. Evropská unie už nedokáže dostatečně hospodářsky růst, což ústí v ekonomickou a sociální frustraci Evropanů a ti se uchylují k protestní volbě populistů či dokonce extrémistů.
Nyní už není možné nezměnit ekonomické fungování Evropské unie, pokud ta má být zachována a prosperovat. A je tu tak tradiční oříšek. Mnoho ekonomicky smysluplných návrhů vyžaduje výraznější federalizaci EU a rozhodování z jednoho centra. Ať už jde o jednotnou výzkumnou a inovační politiku či třeba společné dodávky strategických surovin. A to prosadit bude těžké.
28. režim, nebo skanzen
V kompasu je ale jeden návrh, který by mohl uspokojit jak odpůrce federalizace, tak zároveň docílit efektivní jednotné politiky. Takzvaný 28. režim.
Evropská komise říká: V pořádku, víme, že musíme respektovat všech 27 různých regulačních podmínek v jednotlivých zemích. Jen k nim přidejte 28. regulační rámec, který bude zaručovat vstup na všechny unijní trhy dle speciálního práva.
Znamenalo by to jeden předpis pro daně, bankrot, pracovní právo a další právní podmínky ve všech 27 zemích. Samozřejmě od schválení jsme ještě daleko, stačí si jen představit hádku, kam půjdou daně z tohoto 28. režimu.
Pokud se ale Evropská unie nestane skutečnou federací a pokud ani nedokáže schválit tento dodatečný federalizační rámec pro investory a vývojáře, pak se Evropská unie už opravdu stane skanzenem, který čím dál rychleji budu uvolňovat místo na slunci dravějším globálním soupeřům.
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka


Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.