Petr Holub: 80 let pro každého

Čtěte také

Petr Holub: Případ Motol. Jedna dobrá zpráva nestačí

Jde mluvit o překvapení. Kdo si totiž uvědomí, co v posledních týdnech a měsících slyšel o tuzemském zdravotnictví, tak se nemůže zbavit dojmu, že se blíží katastrofě. Především prý nejsou lidi a to znamená, že se snižuje dostupnost, kterou také v kampani slibují zlepšit všechny politické strany.

Resortem se navíc šíří korupce, jak svědčí opakované policejní razie v krajských i pražských nemocnicích. Politici často opakují klišé, že naši zdravotníci patří k nejlepším na světě. Tomu však těžko věřit poté, co člověk musel vyhledat pomoc v některé z blahobytných západoevropských zemí – co se týče vybavení ordinací a přístupu zdravotníků, pak to je, jako by se najednou ocitl v jiném světě.

Průměrný Američan o rok míň než Čech

Přesto se průměrný věk dožití za uplynulých pět let prodloužil o rok nad hranicí osmdesáti let, a to je spolu s Litvou a Lotyšskem nejvíc v Evropě.

Čtěte také

Doplatky za léky už nikoho nepohoršují. Totéž potřebujeme v celém zdravotnictví, říká expert Hroboň

Pokud měl v roce 1989 narozený Čech šanci se dožít 71, tedy zhruba jako Poláci, Bulhaři nebo zmínění Litevci a musel tedy počítat s životem o pět až šest let kratším než jihoevropské národy, Němci nebo Skandinávci.

Letos už je odstup od jihu či západu zpravidla dva roky, od Německa jeden rok. Většina zemí bývalé východní Evropy zaostává o dva až čtyři roky, průměrný Američan se dožije o rok méně než Čech.

Zdravotníkům se pochopitelně sluší poděkovat, přesto existuje také jeden systémový důvod, proč se v Česku věk tak prodloužil. Zdejší vlády totiž čas od času přidávají do zdravotnictví velké částky peněz.

Bylo to hned po pádu komunismu, potom po dohodě jinak znepřátelených ministrů Davida Ratha (tehdy ČSSD) a Tomáše Julínka (tehdy ODS) po roce 2005, a další mimořádnou finanční injekci si vynutila pandemie covidu.

Čtěte také

Předvolební brífink: Jak lépe hospodařit ve zdravotnictví?

Právě vysoké částky mají přímou souvislost s prodloužením očekávaného dožití. Umožňují nakupovat drahé léky a technologie, a zároveň financovat náročné operace, které dokážou zachránit život i v případech nemocí, které se dříve nedaly léčit. Je to drahé, pokud je ovšem podíl intervencí prodlužujících život o deset nebo dvacet let statisticky významný, projeví se to i na mezinárodním srovnání.

Všechno něco stojí...

Systém za to samozřejmě platí nějakou cenu. Když je třeba pokrýt drahé operace, nezbývají peníze pro nižší stupně zdravotnického systému – soukromé praxe nebo venkovské nemocnice.

Velký objem peněz zároveň přitahuje korupci – také my Češi jsme jen lidé. Na to je možné si stěžovat, a také si všichni stěžují. Jenže prodloužit život o pár let je prioritou nejen z pohledu statistiky, ale také pro každého člověka, který se dostane na pokraj smrti.

Petr Holub|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas Plus

Překvapivě dobré výsledky zdravotnictví v posledních letech tedy nejsou pouze důvodem k oslavě, ale také naléhavou výzvou změnit zdravotnickou strategii.

Každý politik sice s ohledem na své voliče mluví o lepší dostupnosti. Ovšem dostupnost by se naopak měla omezit, aby bylo možné financovat ty nejdražší terapie.

Dnes už je dost běžné, že člověk absolvuje operaci, která zásadně prodlouží jeho život. Není těžké se rozhodnout, že peníze jsou přednostně potřeba právě při této příležitosti. Koneckonců – Italové, Španělé a Švýcaři se dosud dožívají o čtyři roky navíc.      

Autor je reportér serveru Seznam Zprávy