Petr Holub: Případ Motol. Jedna dobrá zpráva nestačí
Sloučením pražských nemocnic v Motole a na Homolce se zdá být definitivně uzavřený případ dlouholetého motolského ředitele Miloslava Ludvíka (dřív ČSSD) – tedy alespoň z pohledu zdravotnictví. Poté, co byl obviněn policií z korupčních případů, převzal také vedení Motola dosavadní ředitel z Homolky Petr Polouček, a ten nový komplex povede i po jejich sloučení.
Čtěte také
Navíc lze tento postup, o kterém rozhodl ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09 za Spolu), označit za rozumný. Pozemky obou nemocnic k sobě přiléhají, větší Motol byl vždy spíše chirurgickou nemocnicí, interní specializace z Homolky tedy může být vítaný doplněk.
Sloučení dvou nemocnic navíc znamená, že se jeden špitál ztratí ze statistiky – a jak známo, Česko má nemocnic spíše víc než je obvyklé. Ke všemu má ředitel Polouček dobré reference a zřejmě nebude na svém místě vadit ani novému ministrovi – pokud by se jím například stal znovu Adam Vojtěch (ANO).
Zdravotníci tedy dostali dobrou zprávu, jak se patří.
Náprava poměrů na obzoru?
Jenomže na druhý pohled tím karambol motolské nemocnice vyřešený není, maximálně se tím učinil první krok k potřebné nápravě poměrů, které koneckonců Motol sdílí i s dalšími velkými nemocnicemi. Možná se jenom vzhledem k tomu, že je největší, na něm systémové potíže tuzemských špitálů projevily tak expresivně.
Čtěte také
Velké nemocnice s akademickým zázemím jsou všude na světě elitními institucemi, které dokážou využívat nejmodernější zdravotnické technologie a zachraňovat životy. O to dražší je jejich provoz.
Zajistit na to dost financí ve státním systému s omezenými prostředky, vyžaduje energického ředitele, který dokáže za zájmy své supernemocnice bojovat s pojišťovnami a který umí využívat kontaktů na ty, kdo nakonec rozhodují, tedy nejvyšší politiky.
Nutnost vycházet s politiky ještě podtrhuje okolnost, že ministr zdravotnictví může ředitele státní nemocnice kdykoli bez udání důvodu odvolat. Důsledkem je fakt, že lobby nemocničních manažerů obvykle prosadí za ministra jednoho ze svého středu – ministrem byl nakonec také Ludvík.
V džungli se musí umět chodit
Ministr však za svou přízeň od nemocnic také něco chce, obvykle vytrhnout trn z paty, tedy vyřešit nějaký palčivý problém v běžném zdravotnickém provozu. Jedním z takových problémů je zajištění služby první pomoci. Protože ji nechtějí provozovat ambulantní lékaři, tak je tedy na ministerský nátlak převzaly nemocnice.
Čtěte také
To mimo jiné znamená, že elitní doktoři s vysokými platy, jací se najdou ve fakultních nemocnicích, řeší za velké peníze na exkluzivních technologiích jednoduché problémy. Tím se zdravotnictví mimořádně prodražuje.
Miloslav Ludvík se v této zdravotnické džungli možná až příliš dobře orientoval. Ovšem jeho odchodem zmíněná džungle nezmizí.
Existují metody, jak problém vyřešit. Třeba tím, že se podle dánského vzoru první kontakt pacienta s lékařem zase vrátí do ambulancí a dál se pacient dostane už jen s doporučením od praktika nebo za příslušný poplatek. Potom by ani nebylo potřeba tolik nemocnic, kde je každá léčba zdaleka nejdražší.
Najdou se i jiné cesty, které třeba předpokládají zachování malých nemocnic v těch nejodlehlejších krajích, méně už jde doporučit nahrazení lékařů v terénu rychlou záchrannou službou s jejími vrtulníky. Hlavně je ovšem potřeba něco dělat, a je dobře, že to motolský případ znovu připomněl.
Autor je reportér serveru Seznam Zprávy
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
