Petr Fischer: Prezident TV Star
Politika je dnes především zábava. Inscenuje se jako mediální show, ve které vyhrává ten, kdo udrží víc diváků u obrazovek mobilů, televizí a kdovíčeho ještě. Přitom je většinou jedno, co si myslí a co chce dělat, hlavní je, že je vidět. Kdo netočí videa, nedělá selfíčka a nechodí se bavit mezi lidi, nemá v dnešní politice šanci.
Jako TV Star se dnes inscenují všichni, hlavu státu nevyjímaje. I prezident Petr Pavel je od prvního dne v úřadu především obraz. Z počátku, zdálo se, si to tolik nepřipouštěl, snažil se vystupovat přirozeně, dělat věci tak, jak dělával před vstupem na Hrad.
Dnes už se inscenuje mnohem víc, s vědomím, že obraz hlavy státu musí být hlavně pěkný a musí pokrývat všechny druhy zájmů občanů, které hlava státu zastupuje.
Čtěte také
Prezidentův mediální PR tým najednou pracuje s větším důrazem na obrazivost obrazu, aby se tak řeklo, inscenuje se tedy pečlivěji a nutno dodat, že viditelněji. Televizní hvězda se pak snadno mění ve špatného herce, který přesvědčuje o něčem, o čem se zkrátka takto přesvědčit nedá.
Blíž lidu musí i prezident?
Posledním příkladem špatné mediální cesty politika-herce budiž velikonoční návštěva hradní kuchyně, ve které se prezident podílel na vyklápění z formy a zdobení velikonočního beránka.
Není to sice hranolka Aleny Schillerové, která posunula výš už tak vysoko ležící laťku prodejce u McDonaldu, a popeláře, kteří v předvolební honbě za hlasy předváděl Donald Trump, svou toporností se, ale Pavlova sváteční scénka dostává na hranu snesitelnosti, a blíží se drobné paralele k proslulému teleshoppingu Horsta Fuchse nebo klipům České sody.
Čtěte také
Petr Pavel sliboval, že bude civilním prezidentem, což doposud plnil na sto procent, nepotrpí si na ceremoniály, chodí mezi lidi, běhá, jezdí na motorce, chodí na různé kulturní akce, vyhlašuje a předává ceny sportovcům.
Nemá tedy zapotřebí přibližovat se lidu ještě inscenovanými skeči, které by obtížně zahrál i poloprofesionální politický herec Andrej Babiš (ANO).
Všudypřítomný politik-herec
Každému, co jeho jest. Hlavě státu navíc jistě sluší odlišnost, pokud je z Ústavy výjimečná, měla by být výjimkou i v mediální sebeprezentaci. Konec konců – existují stále ještě televizní hvězdy, které nepřehrávají a nesnaží se zaujmout, a přesto mají masové obdivné publikum.
Nová mediální aktivita prezidenta Petra Pavla, který se najednou zdá být všudypřítomný, možná naznačuje, že úvahy o jeho nové kandidatuře nejsou úplně nereálné a jsou možná dál, než si všichni mysleli.
Ale kdo ví… Show must go on, v tom musí kývat i prezident, to je jasné, mohl by ale častěji myslet i na nás, náročnější diváky, kteří kromě politické zábavy vyhledávají i jisté, třeba i minimální obsahy a politické umění.
Dobré fotky a další pěkné inscenace, ale k tomu, prosím, víc politiky. Co víc si od hlavy státu v této těžké době mediálního diktátu přát.
Autor je komentátor časopisu Euro
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
