Petr Fischer: Když prezident není homo politicus
Dva roky prezidenství Petra Pavla se vyznačují zvláštní dvojkolejností. Jako by hlava státu obtížně spojovala dva v jednom, přičemž ne vždy si obě poloviny úplně rozumí a k sobě hlásí. Prezident je výtečným zástupcem státu navenek, jak se žádá v 63. článku Ústavy ČR. Směrem do zahraničí se o něm také občas mluví jako o někom, kdo má i jisté evropské ambice.
V době rozpolceného postoje k řešení války na Ukrajině a budoucnosti společné evropské obrany během – zatím jen rétorického – odcházení Spojených států ze starého kontinentu, jsou Pavlovy zkušenosti z české armády a NATO velmi cenné.
Čtěte také
Pavel by mohl být členem užší politické skupiny, která by dokázala takovou obranu připravovat i velmi prakticky. Ale to už jsou jenom více či méně informované spekulace.
Každopádně platí, že v mezinárodní politice, přesněji velmi úzce ve vztahu k evropské bezpečnosti a řešení války na Ukrajině, je Petr Pavel autentickou osobností, politicky pevnou a aktivní, a zjevně také dobře přijímanou. O něčem takovém si na domácí scéně může nechat jenom zdát.
Domácí politika má trochu jiné zadání
Tady je až příliš cítit, že Petr Pavel dělá často něco, co ho vlastně osobně moc nepřitahuje. Svědčí o tom i dvě veta zákonů, která za dva roky využil. Vysvětlení nesouhlasu se zákonem je v obou případech – u rušení tzv. soudců z lidu či u platů ústavních činitelů, politiků a soudců – spíše technicistní, nemíří na politickou podstatu věci, o niž jde více než o paragrafy.
Čtěte také
U zvýšení platů politiků a soudců jako by si prezident ani nevšiml hlavní sociální námitky, která opravdu skoro nesouvisí s tím, že zákon neřeší věc systémově, jak podotknul prezident, což je věta, kterou lze použít téměř u každého zákona.
Formální plnění povinností jde ale prezidentovi Pavlovi velmi dobře. Největší stopa, která po něm dosud zůstává, a možná také jako největší zůstane i po pěti letech, je jmenování 11 ústavních soudců, včetně nového předsedy soudu Josefa Baxy. Petr Pavel udělal to, co měl, nechal si dobře poradit a zajistil tak stabilitu soudu na dalších deset let, což nemusí být pro stále mladou českou demokracii ústavně nejlehčí.
Není homo politicus
Námitka vůči prezidentovi, kterou se tu snažím opisy pojmenovat, protože ve společnosti se objevuje a hraje jistou roli ve vnímání hlavu státu, by se asi dala nejlépe vyslovit větou, že Petr Pavel není homo politicus. Tedy rozhodně ne v tom smyslu, v jakém jím byli jeho předchůdci, ať už s pozitivním či negativním hodnocením.
Čtěte také
A je otázkou, zda se prezident takovou osobou žijící politikou, politicky může stávat tím, že se jakožto hlava státu všelijak přibližuje svému lidu, neboť je jako jeden z mnoha jeho součástí.
Česká politická scéna dlouhodobě rozdělena v až nenávistném napětí, by zřejmě potřebovala prezidenta, který by se více hlásil k odpovědnosti za výkon domácí politiky.
Někoho, kdo by neustále a důrazněji připomínal, že politika je kromě hádky o moc také služba společnosti, a že stále snad existují ve všech oborových politikách nějaké společné zájmy, na nichž se zkrátka musíme dohodnout, aby se společnost úplně nerozpadla.
Tři roky na Hradě má Petr Pavel ještě před sebou, dost času, aby byl právě tady více slyšet.
Autor je komentátor časopisu Euro
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
