Robert Schuster: Teď už i Merz. Další evropský lídr ztratil u Trumpa kredit
O tom, že jsou nálady amerického prezidenta Donalda Trumpa proměnlivé a nevyzpytatelné, se přesvědčil další vrcholný evropský politik: německý kancléř Friedrich Merz. Poté, co při diskusi se studenty jedné německé střední školy kritizoval Trumpa za válku s Íránem, přičemž zazněla i slova, že Američané byli Íránci ponížení, přišla z Bílého domu obratem replika.
Trump o Merzovi prohlásil, že nerozumí tomu, co říká. A pak ještě dodal, že se vůbec nediví, že Německo je ve stavu, v jakém je.
Čtěte také
Aby toho nebylo málo, Trump pohrozil, že stáhne ze Spolkové republiky část příslušníků americké armády. Pentagon skutečně vzápětí oznámil přesun pěti tisíc vojáků z Německa, kde je jich aktuálně okolo 39 tisíc. Netrvalo dlouho a Trump prohlásil, že to číslo bude ještě vyšší.
Že by tím mohl poškodit i schopnosti vlastní armády, prezident příliš neřeší. Vždyť třeba známá letecká základna v Ramsteinu je důležitým logistickým uzlem pro její zahraniční operace. Američtí vojáci jsou pro místní ekonomiku důležití, jsou na ně navázána pracovní místa pro německé občany.
Podobné rozhodnutí o stažení části vojáků z Německa padlo již na konci prvního Trumpova období v roce 2020. Tenkrát takto trestal Berlín, že nedává dost prostředků na obranu, což byla mantra, kterou americký prezident neustále opakoval. Jenomže krátce na to ho v Bílém domě vystřídal Joe Biden a ten výnos o stažení vojáků obratem zrušil.
Překvapení?
Na první pohled mohla Trumpova slova směrem k Merzovi překvapit. Vždyť to není tak dávno, co ho americký prezident označoval za velkého lídra, který se podobně jako on vyzná ve velkém byznysu. Německý kancléř mu to oplácel více či méně servilním chováním.
Čtěte také
Ale to už zřejmě nepomáhá. Takže šéfa vlády největší evropské ekonomiky stihl podobný osud, jako další lídry. Jen si vzpomeňme na francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, který byl vysoce v kurzu už během prvního Trumpova mandátu.
Když Trumpovo nadšení pro francouzského prezidenta skončilo, zdál se být v čele oblíbenců britský premiér Keir Starmer. Ten se dokonce snažil udržet si přízeň předáním osobního pozvání od britského krále Karla III. k oficiální státní návštěvě. A do třetice nevydržel ani speciální vztah Trumpa s italskou premiérkou Giorgiou Meloniovou.
To je co říct, neboť Meloniová se jako jediná evropská premiérka zúčastnila Trumpovy inaugurace, o návštěvách v Mar-a-Lago nemluvě. Všechny tyto politiky stihla nepřízeň amerického prezidenta nejpozději poté, co se distancovali od jeho války s Íránem.
Zárodky evropských platforem
Leccos nasvědčuje tomu, že to bude mít další následky. Nová cla, která Trump avizoval vůči Evropanům, jsou možná jen začátek. Co z toho všeho vyplývá? Především opět konstatování, že na Američany není spolehnutí.
Je proto na čase, aby se zárodky nových evropských politických platforem, jako je skupina E6 – čili Británie, Francie, Itálie, Německo, Polsko a Španělsko, začaly přetvářet v pevnější struktury, zejména v bezpečnostních otázkách. A jestli z toho jednou vzejde něco, co by mohlo být „evropskou obrannou aliancí“ otevřenou i ostatním zájemcům, bude to jedině dobře. Čím dřív se tak stane, tím lépe.
Protože, jestli Američané neodejdou z NATO za Trumpa, může se to stát za vlády jeho nástupců. Evropané udělají dobře, pokud s danou eventualitou začnou reálně počítat. Do příštích amerických voleb zbývají více než dva roky. Za tu dobu se dá ještě něco stihnout.
Autor je editor deníku Právo
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
