Perem proti válce… Československý PEN klub vznikl téměř před sto lety

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Karel Čapek
0:00
/
0:00

Perem proti válce. I tak by se dala popsat činnost Mezinárodního PEN klubu. Úctyhodné instituce, která už téměř sto let sdružuje spisovatele, dramatiky i politiky v mnoha zemích světa ve snaze zabránit válečným konfliktům.

Jeho československá pobočka vznikla právě před 95 lety. To je dost dlouhá doba, abychom se mohli zeptat: naplnil PEN své poslání, nebo zůstal jen zbožným přáním a velkou iluzí?

Prvním předsedou byl Čapek

„Právě tady se 15. února 1925 sešlo 38 českých literátů a Karel Čapek jim přečetl informaci o PEN klubu v Anglii,“ vysvětluje v pražské kavárně Louvre literární historik, kritik a básník Vladimír Křivánek. Dějiny čs. pobočky PENu popsal v knize Svědomí slova. Právě anglický PEN, založený o čtyři roky dříve jako reakce na jatka první světové války, se stal vzorem pro další pobočky ve světě. 

Tady si ovšem nemohu odpustit trochu neuctivou poznámku. Velká válka, jak se nazývala první světová válka v době, kdy lidstvo ještě netušilo, že se světové války budou muset počítat, měla velmi dramatické důsledky. Rozpadly se staleté říše, došlo ke krvavým revolucím, atentátům a demonstracím, byly popraveny korunované hlavy.

V Anglii ale jako reakce na tento děsivý válečný konflikt vzniká – literární klub. Navíc klub, kde se o literatuře a její úloze ve světě debatovalo u honosných večeří, při kterých britští spisovatelé, dramatici a esejisté hostili své zahraniční kolegy. To je velmi britské!

Vraťme se však k českému PENu. Ten je neodmyslitelně spojen s osobností Karla Čapka. Byl jeho prvním předsedou, přitom o členství v PENu původně příliš nestál. Přesvědčil ho až anglista Otakar Vočadlo, který v té době vyučoval v Londýně. Pozval Čapka do Anglie a ten se vrátil doslova okouzlen.

Změny v totalitách

Prvními členy PENu se stali celkem pochopitelně hlavně Čapkovi přátelé, například František Langer, Karel Scheinpflug, nebo jeho bratr Josef. Byli v něm ale i spisovatelé katolické orientace jako Jaroslav Durych a později, zejména ve 30. letech, i příslušníci levicové avantgardy Adolf Hoffmeister, Vítězslav Nezval nebo Jaroslav Seifert. Podle literárního historika Eduarda Burgeta z Ústavu pro českou literaturu AV ČR měl čs. PEN výrazně demokratické zaměření.

To se projevilo zejména ve 30. letech, kdy ze sousedního Německa hrozilo stále větší nebezpečí nacismu. PEN klub pomáhal i spisovatelům, kteří museli z Německa před nacisty utíkat, jako například Thomas Mann. Vyvrcholením těchto snah byl mezinárodní kongres PENu, který proběhl v Praze v roce 1938. Čs. spisovatelé na něm chtěli světu ukázat, že Československo je demokratická země, která neutlačuje své národnostní menšiny. Kongres se navíc konal ve dnech Všesokolského sletu, což byl pro zahraniční účastníky opravdu nezapomenutelný zážitek.

Právě tehdy se ale ukázalo, že mezinárodní PEN klub má své limity. Nástupu nacistů a válce prostě zabránit nedokázal. Přišel Mnichov a okupace Československa a čs. PEN musel svou činnost v roce 1942 ukončit. Jeho aktivity převzala exilová pobočka čs. PENu v Londýně, kterou vedl František Langer. I obnovený čs. PEN v Praze však měl v roce 1945 před sebou jen tři roky, kdy mohl fungovat podle původních představ.

Únor 1948 přinesl další změnu – čs. pobočka PENu sice zrušena nebyla, svobodným a demokratickým hlasem spisovatelů ale už být nemohla. Až v roce 1958 tehdejší předseda PENu Vítězslav Nezval vyzval k tomu, že do literatury by se měli vrátit i do té doby umlčovaní spisovatelé.

Hlas spisovatelů už běh dějin neovlivňuje

V 60. letech minulého století nabral čs. PEN podle literárního kritika Vladimíra Karfíka znovu dech, jeho novými členy se stali například Václav Havel nebo Jan Grossmann, přednášel v něm Josef Škvorecký a Milan Kundera.

Srpnová okupace Československa však znamenala pro čs. pobočku PENu další ránu. Během normalizace byla na téměř 20 let doslova uspána. K „rozmražení“ PENu začalo docházet až na jaře roku 1989, kdy se vedení spícího PENu spojilo se spisovateli Ivanem Klímou, Karlem Šiktancem a dalšími umlčovanými spisovateli a činnost byla v roce 1989 obnovena.

Dnešní česká pobočka PENu se podle svého předsedy Jana Dědečka soustředí na podporu svobody slova ve světě, v Knihovničce PENu a Člověka v tísni vycházejí sbírky autorů ze zemí, kde je demokracie potlačována. Dědeček ovšem přiznává, že současný český PEN je limitován nedostatkem finančních prostředků i stárnutím svých členů.

„PEN musí projít vnitřní proměnou,“ říká Dědeček. Svou činnost v čele PENu chce proto ukončit po kongresu PENu v roce 2021, kdy se bude připomínat zejména 100. výročí premiéry Čapkova R.U.R. I podle Vladimíra Křivánka je pryč čas, kdy hlas spisovatelů měl skutečnou váhu a mohl výrazněji ovlivnit běh dějin. Doba se prostě změnila…    

Spustit audio
autor: Milena Štráfeldová

Odebírat podcast

Související