Karel Čapek sběratel: Když si chlap vezme něco do hlavy, tak hned tak nepovolí!

11. leden 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Karel Čapek

Perské koberce i zpěv indiánů Hopi, lidové madonky i jízdní řády, skalničky i obrazy české avantgardy. To vše sbíral Karel Čapek. Od jeho narození právě uplynulo 130 let.

Karel Čapek jako dítě

Na začátku všeho je zvědavost. To by nejspíš potvrdil i sám Čapek. Ten malý kluk, který se narodil v rodině venkovského lékaře v Malých Svatoňovicích, se zajímal snad o všechno kolem sebe.

Jak se ková kůň, co se skrývá v ptačím hnízdě, jak se vaří povidla. I Čapkova sestra Helena vzpomínala, že malý Karel se pořád na něco ptal.

K zájmu o lidi i věci kolem sebe Karla Čapka (i staršího bratra Josefa) nepochybně dovedli rodiče. Tatínek měl silné sociální cítění, typický lékař chudých, maminka zas měla umělecké sklony. Karel po nich zdědil i sběratelskou vášeň.

Čapkův překladatel, a znalec jeho života a díla, Hasan Zahirovič připomíná, že Čapek už jako kluk sbíral známky nebo motýly. Jednu skříňku s motýly zničili v roce 1978 v Čapkově pražské vile vandalové.

Mezi fotografiemi Karla Čapka jsou portréty, žánrové obrázky a zátiší

Fází sbírání známek či motýlů ovšem prošel skoro každý. Čapkovi však jeho sběratelská vášeň zůstala i v dospělosti.

Vytvořil například slušnou sbírku moderních obrazů, ve které dominovala díla jeho bratra Josefa, Rudolfa Kremličky nebo Václava Špály. A dochovala se i malá sbírka půvabných lidových madonek z Podkrkonoší. Jako snad každý spisovatel sbíral Čapek i knihy.

V jeho unikátní knihovně však vedle románů převažuje – možná trochu překvapivě – hlavně odborná literatura. Jen její soupis má podle Filipa Srovnala z Národního památkového ústavu na 250 stran a zachycuje na dva tisíce svazků v češtině, francouzštině, angličtině, němčině, španělštině, ruštině, polštině a esperantu!

Jsou tu odborná pojednání o filozofii, sociologii, psychologii, historii, politice, náboženství i o přírodních vědách. Samozřejmě tu nechybí encyklopedie, slovníky či průvodce a jízdní řády, podle kterých se Čapek připravoval na své cesty po Evropě. 

Unikátní sbírka gramodesek

Obrazy, sošky nebo knihy, to jsou sbírky, které lze u intelektuála Čapkova formátu vcelku předpokládat. Zcela unikátní sbírkou jsou však jeho gramofonové desky s etnickou hudbou. Obsahuje nahrávky zpěváků a hudebníků z Ameriky, Afriky, Asie i Dálného východu.

02579129.jpeg

Sám Čapek o této hudbě v r. 1931 napsal v Lidových novinách: „Nacházím nevyčerpatelnou rozkoš v naslouchání těm podivným nástrojům, hlasům, stupnicím a rytmům. Japonský zpěvák svůj zpěv jaksi vytlačuje způsobem pro nás trochu nepřirozeným, kdežto čínský jej drsně vyráží a siamský vymňoukává; indický zpěvák tvoří koloratury artikulovaně, kdežto arabský v nosových a měkkých glissandech.“

Podle Mileny Secké z Náprstkova muzea v Praze, kde je dnes tato sbírka desek uložena, jde o kolekci tak mimořádnou, že v 90. letech minulého století byla zařazena do projektu Paměti světa organizace UNESCO. Z finanční dotace UNESCO bylo také možné celou sbírku digitalizovat. 

Koníček na celý život

Stejně unikátní je i Čapkova sbírka perských koberců. Ta ho ostatně inspirovala k jedné z jeho neznámějších povídek Čintamani a ptáci. Nadšený sběratel dr. Vitásek se v ní snaží, pochopitelně neúspěšně, získat vzácný bílý anatolák s ornamenty ptáků. Je přitom dokonce schopen i krádeže. Čapek tu mistrovsky vykreslil, co všechno jsou sběratelé pro svou vášeň ochotni udělat.

V obývacím pokoji Olgy Scheinpflugové v Budečské (vlevo) byl za pohovkou zavěšen rozměrný kilim. K zájmu o orientální koberce ji přivedl nejspíš až Karel Čapek, Příběhy ptačího koberce

Tato povídka má přitom docela reálný základ. Karel Čapek na předobraz bílého anatoláku skutečně narazil v prodejně vyhlášené pražské obchodnice s koberci paní Heleny Zajíčkové.

Stejně jako jeho literární postava dr. Vitásek o něj usiloval marně, nakonec se ale tento unikát po mnoha desetiletích podařilo získat Národní galerii. Veřejnosti ho představila na výstavě v roce 2018. Část Čapkovy sbírky koberců je dodnes k vidění v jeho vile, kde se scházeli pátečníci.

Ředitel Památníku Karla Čapka na Strži Zdeněk Vacek však připomíná, že Čapek byl sice sběratel nadšený, ale také přelétavý. Jeho zájem mu vydržel vždy jen pár let, dokud se předmětem své vášně podrobně neseznámil. Pak ho často opustil a začal se věnovat jinému oboru.

Zahrada? To byla láska

Jeden koníček mu však vydržel až do konce života. Bylo to zahradničení, ať už v jeho proslulé zahradě u pražské vily, nebo později právě na Strži. Svou pražskou zahradu přitom několikrát změnil, než odpovídala jeho představám. A tato část zahrady u vily bratří Čapků dosud žije. Památkář Filip Srovnal, který ve vile pracoval dva roky na podrobném soupisu movitého majetku, dodnes vzpomíná, jak v ní skalničky kvetou po celý zahradníkův rok!

Že Karel Čapek miloval kaktusy, dosvědčují i jeho vlastní fotografie

Karel Čapek uměl o svých sbírkách skvěle psát. Co ale jeho sbírky vypovídají o něm?

Podle Zdeňka Vacka tu po něm zůstalo nejen velké literární dílo, ale mnohem víc: „Nejen v abstraktní rovině, ale v různorodosti, do jakých oborů zasáhl a co všechno do sebe nasál a z jak kvalitních zdrojů. Měl ambici dozvědět se co nejvíc, dostat se vždy k podstatě věci a hlavně odhalit souvislosti. Karel Čapek neklouzal po povrchu, ale byl schopen vyhledávat ty nejlepší zdroje informací a zasadit je do kontextu.“

V dnešní době hoaxů a fake news to je opravdu obdivuhodná schopnost, kterou je třeba pěstovat.

Jmenovka Karel Čapek na domě bratří Čapků v Praze 10
autor: Milena Štráfeldová
Spustit audio