Pavel Polák: Kdy se v Německu začnou bavit s krajní pravicí?
Dlouhá desetiletí byla spolková republika zvyklá na to, že o politickou moc v zemi soupeřily jen tři strany. Od 80. let to byly už strany čtyři, po sjednocení Německa pět a od vypuknutí migrační krize se v německém parlamentu – jak se zdá – natrvalo usídlila šestá strana: Alternativa pro Německo (AfD), kterou německá kontrarozvědka považuje za pravicově extremistickou stranu.
Co se v Německu děje na politické scéně, je zpomalená verze toho, co se děje ve všech ostatních evropských zemích. Tříštění politického spektra, ztráta významu takzvaných státotvorných stran a posilování politických okrajů.
Vlády z rozumu
Nechci se pouštět do politologických rozborů, chci tu poukázat na zásadní problém, se kterým se strany politického středu v Německu potýkají: je pro ně stále těžší dávat dohromady většinu. Všechny koaliční vlády posledních deseti let byly vládami z rozumu, nikoli z přesvědčení.
Čtěte také
Takzvané velké koalice konzervativců a sociálních demokratů pod vedením Angely Merkelové vznikly proto, že ve středu politického spektra žádná jiná koalice nebyla matematicky možná. Převážila tu zodpovědnost vůči státu, nikoli vůči stranickému profilu. To platilo i o vládě Olafa Scholze. Voliči vládních stran pak měli oprávněný pocit, že nedostávají, pro co hlasovali.
Kancléř Friedrich Merz a jeho nejbližší okolí si tak dnes může jen nechat zdát o tom, co se podařilo Angele Merkelové před 12 lety, kdy ve volbách málem získala absolutní většinu. Popravdě řečeno se Friedrich Merz musí obávat toho, aby ho ve volbách neporazila právě Alternativa pro Německo, která už několik týdnů vede v průzkumech o několik procentních bodů.
Nejsilnější politická síla
AfD je v tuto chvíli podle průzkumů nejsilnější politickou silou v zemi. A přitom nemusí vůbec nic dělat. Stačí jí přihlížet, jak se takzvané etablované strany politického středu mezi sebou dohadují, hádají a nedodržují, co slíbily.
Čtěte také
Pokud bude AfD nadále sílit, začne být uprostřed politického spektra logicky ještě těsněji. A také se bude mnohem naléhavěji drát do popředí otázka, zda je nadále možné ignorovat voliče AfD, kterých je podle průzkumů aktuálně dobrých 26 procent. Tato diskuze už samozřejmě běží, a to delší dobu.
Na komunální úrovni, ve vedení mnoha obcí, měst a okresů – zejména na východě – se bez hlasů AfD už nedá nic prosadit. Dokonce i na zemské úrovni je silná podpora AfD pro ostatní strany nepřekonatelným problémem.
V Sasku vládne menšinová vláda – v Durynsku se dokonce konzervativci z CDU dali dohromady se stranou, kterou založila bývalá komunistka Sahra Wagenknetová. Německo čekají další zemské volby, do kterých AfD vkládá velké naděje.
Bundestag bez AfD?
Samozřejmě že komunální politika je jiná než ta velká, celostátní, kde se šéfové stran zapřísahávají, že se s pravicovými extremisty paktovat nebudou. Friedrich Merz považuje AfD za svého úhlavního politického nepřítele, proto přitvrzuje v otázce migrace a bezpečnosti.
I ostatní strany by si přály Bundestag bez AfD. Jenže o tom rozhodují voliči. A dobrá čtvrtina z nich si teď přeje, aby krajní pravice měla ve spolkové republice také slovo.
O vládě Friedricha Merze se mluví jako o poslední šanci pro demokracii v Německu. To je samozřejmě přehnané a patetické. Ale pokud Merz neuspěje, pokud se jeho kabinet předčasně rozpadne, je více než jisté, že příští vládu začne sestavovat krajní pravice. To by byl pro Německo skutečný historický přelom.
Autor je novinář, bývalý zpravodaj ČRo a ČT v Německu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
