Robert Schuster: Proč se Merz nemůže těšit z klesajících čísel u migrace
Migrace zůstává jedním z klíčových témat německé politiky. Podle pravidelně zveřejňovaných statistik klesá počet lidí, kteří žádají v Německu o azyl. Je to jeden z důsledků zpřísněných kontrol na hranicích.
Čtěte také
Od nástupu vlády kancléře Friedricha Merze letos v květnu již neplatí, že s každým, kdo po překročení hranic vysloví slovo „azyl“, je okamžitě zahájeno řízení.
Po právní stránce sice ještě není úplně jisté, zda je odmítání běženců přímo na hranicích v souladu s německými a evropskými normami, Merz a jeho ministr vnitra Alexander Dobrindt jsou ovšem odhodláni v nastoleném kurzu pokračovat.
Vyhošťování domů
Druhým rozměrem přísnější migrační politiky je důslednější vyhošťování těch, kteří azyl nedostali. Znamená to, vracet je do zemí původu. Vzhledem k tomu, že v minulých letech přicházeli do Německa zejména uprchlíci ze Sýrie a Afghánistánu, předpokládá to rozhovory s vládami, které mají daleko k evropskému pojetí demokracie a právního státu.
Čtěte také
V případě afghánských tálibů jde dokonce o hnutí, které po převzetí moci před čtyřmi lety v zemi stále silněji utahuje šrouby v souladu s přísným výkladem islámu. Vláda v Berlíně s afghánskými radikály sice oficiálně žádné kontakty neudržuje, přesto ale přes prostředníky vyjednává o návratu Afghánců, kteří v Německu spáchali trestné činy.
Ve vztahu k Sýrii se celá věc jeví jako o něco snazší. Vláda přechodného prezidenta Ahmada Šary má sice ideové kořeny v teroristické síti al-Káida a sám Šara byl až donedávna na seznamu teroristů, přesto se mu však dostává vřelého přijetí na Západě, včetně Bílého domu. V dohledné době ho čeká i návštěva u kancléře Merze.
Horší než Německo v roce 1945
Tradičně vyjadřují pochybnosti, zda je vůbec přípustné do těchto zemí kohokoli vracet, hlavně levicové strany a lidskoprávní aktivisté. V případě Sýrie ale nedávno dostali nečekaného spojence v podobě šéfa německé diplomacie Johanna Wadephula.
Čtěte také
Ten po návštěvě jednoho ze zcela zničených předměstí Damašku prohlásil, že Sýrie není v situaci, že by tam bylo bezpečno a mohli se začít vracet původní obyvatelé. Později dokonce řekl, že Sýrie je na tom daleko hůř než Německo po roce 1945. To celé pak Wadephul korunoval vyjádřením, že je iluzí domnívat se, že většina Syřanů se někdy bude chtít vrátit domů.
Tím vyvolal křesťanskodemokratický politik vlnu nevole ve vlastních řadách. Hlavně proto, že omezení migrace je jednou z mála věcí, kde může hlavní vládní strana konstatovat, že se jí daří plnit, co před volbami slibovala. Počty nově příchozích výrazně klesají, azylová centra se rychle vyprazdňují.
Slova šéfa německé diplomacie proto mnozí přirovnávali ke vstřelení vlastního gólu. Kancléř Merz se sice za Wadephula postavil, zároveň ale zopakoval, že občanská válka v Sýrii skončila, proto je možné začít s vracením uprchlíků.
Rozdílné názory
Není to poprvé, co se kancléř a jeho ministr zahraničí v nějaké věci zásadně rozcházejí. V nedávné minulosti se už lišili v pohledu na izraelské vojenské operace v Pásmu Gazy.
I zde na sebe Wadephul upozornil kritickými vyjádřeními vůči Izraeli, jež by se dala čekat spíš od levicových politiků, tedy sociálních demokratů nebo Zelených, nikoli ale od křesťanského demokrata.
Přitom původně Merz právem očekával, že když budou šéfové vlády a diplomacie z jedné strany, bude výsledkem zahraniční politika „z jednoho těsta“, čili konzistentní a bez vnitřních rozporů.
Opak je však pravdou. Skutečnost, že se to projevuje nyní právě u otázky migrace, musí být pro kancléře Merze půl roku od nástupu do úřadu nepříjemným překvapením.
Autor je editor deníku Právo
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
