Ondřej Vaculík: Těšíme se na důchod
Už dvacet let nedočkavě vyhlížíme důchodovou reformu, nebo nás naopak dvacet let straší. Dvacet let lidé středního věku vždy tvrdí, že na jejich důchod už nebude. Jsou to zbytečné obavy, lidé pak nevěří v sociální zabezpečení státu, nemají chuť pracovat pro společnost, snaží se zabezpečit hlavně sami sebe.
K tomu čas od času nějaký zasvěcený ekonom vyřkne, že na důchody nebude už vbrzku. Nebo čteme titulek „Tikající bomba: důchodový systém je na hraně kolapsu“. Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka připouští, že důchodová reforma je takříkajíc za dveřmi. Co by měla obsahovat, nevíme.
Čtěte také
Důchodové zabezpečení je vázáno společenskou smlouvou, jednou z nejdůležitějších. Měla by být nevypověditelná a stát by ji měl respektovat, dokud sám bude stát na nohou. Tedy říct lidem, aby se nebáli: Na důchody všech, pro které práce je přirozenou součástí života, bude vždy. Jak budou vysoké a v kolika letech se bude odcházet do starobního důchodu, to je druhá věc.
Gerontologové a geriatři se shodují na tom, že díky pokrokům v medicíně i vyšší životní úrovni se náš zdravotní stav zlepšuje a práceschopnost zůstává zachována až do vyššího věku.
Náš lepší fyzický zdravotní stav
Podle britských odborníků pak v běžných provozech, když to nejsou piloti, baletky, dřevorubci a podobně, lze práceschopnost odhadnout do pětasedmdesáti let.
Čtěte také
Je jasné, že manuálně a těžce pracující lidé jsou rádi, když to se zaťatými zuby doklepou do pětašedesátky, a vyhnou se důchodu invalidnímu. Ovšem neumím si představit ani sedmdesátileté zdravotní sestry v nemocnicích nebo učitelky, které mají zvládat tak asi sedmnáctou reformu školství a čelit asi dvě stě padesátému rodiči, který přišel pedagožce vynadat za to, že jeho potomek neprospívá.
Ani sedmdesátiletý řidič autobusu nebude v takové formě, aby psychicky zvládal stále agresivnější silniční provoz. Nemluvě o úřednících za přepážkami pošt i na jiných úřadech, kde nevrlost zákazníků či klientů rovněž vzrůstá.
Náš lepší fyzický zdravotní stav je jedna věc, s psychikou je to horší. To je způsobeno zejména tím, že svět se formuje pro lidi mladé, dravé, starší lidé přestávají rozumět jejich nárokům i způsobu komunikace a nechtějí se mezi mladé plést.
Nemají potřebu se prosazovat ani se ponižovat. Jejich čas je jiný, vzácnější, než aby ho prohandrkovávali hádkami na pracovišti.
Aby staří lidé mohli pracovat do vyššího věku, musela by ta společnost být vlídnější, což se neočekává. A potom, řada dnešních pětašedesátníků se v rámci svého důchodu stará o své pětaosmdesátileté rodiče, čímž notně šetří státní výdaje.
Autor je spisovatel
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
