Ondřej Vaculík: Vlakem na Moravu i jinam
Toho dne všechny vlaky v Praze na Hlavním nádraží měly zpoždění. Prý to není nic výjimečného. Konečně jsme vyjeli, ale někde už za Poříčany se vlak začal ploužit kvůli rekonstrukci trati, jezdí se po jedné koleji. Obdobně mezi Chocní a Ústí nad Orlicí, ploužili jsme se čtyřicítkou.
Výluka byla také mezi Svitavy a Letovicemi, autobusem jsme se plazili po přetížené svitavské silnici. Velká výluka je také z Blanska do Brna, kde se rekonstruují tunely. Cesta nám trvala sedm hodin.
Čtěte také
Cíl tak velké rozestavěnosti je bohulibý – optimalizace hlavních železničních tahů pro rychlost vlaků 200 kilometrů za hodinu. Rekonstruovaná trať se rozdělí na úseky, z nichž každý se buduje alespoň dva roky, často více.
Na trati z Plzně do Prahy se pracuje už alespoň dvanáctým rokem, nyní se dokončuje složitá rekonstrukce úseku Radotín – Velká Chuchle. Zbývá „dokončit“ nejobtížnější úsek z Berouna do Radotína. Hádám, to je dílo aspoň na osm let. Proto kladu otázku: A stojí nám ta vysněná dvousetkilometrová rychlost za to? Když kvůli tomu 20 let tisíce, tedy statisíce lidí jezdí do práce s menším či větším zpožděním téměř dennodenně?
Výzva pro dopravní inženýry i bagry
Podle mých zkušeností je ona „dvoustovka“ takříkajíc nekompatibilní s naší národní povahou i s hornatostí naší země. Dvousetkilometrovou rychlostí pojede vlak jenom chvilku, protože vždy se cosi přihodí a bude se muset zastavit nebo se dále sunout čtyřicítkou.
Čtěte také
Po deštích se urve skalisko, ve vichru spadne do kolejiště strom nebo nepozorný či sebevražedný člověk, veliké vedro začne vzdouvat a bortit koleje, jindy je voda podemele, strhne se trolej, vypadne řídicí systém celého dopravního uzlu nebo se zhroutí přetížený člověk; a někdy se nepřihodí vůbec nic, a přesto si lokomotiva bude muset nečekaně pět, deset, patnáct, dvacet minut odpočinout. Nestane se pouze to, že by koleje vytrhali indiáni.
Přeměna naší železnice pro dvousetkilometrovou rychlost je padesát let zastaralý koncept. Ale vykládejte to našim technokratům, kteří chtějí – a já to chápu – uplatnit své dovednosti na tak náročném projektu, jako jsou nové mosty, tunely, opěrné zdi, podchody, elegantní náspy a dobře klopené traťové svršky. Může jim to teď někdo zakázat, když tomu věnovali půlku života?
Už desetiletí se chystá optimalizace železnice z Prahy do Děčína. Chraň vás ruka páně, varuji. Patnáct, dvacet let tam budeme jezdit po rozvrtané trati! Nikoli vinou loudavosti stavbařů, ti se celkem tuží, ale díky náročnosti toho projektu: Lámání skal a jejich sanace, zpevňování podloží pomocí pilotů, mohutné opěrné zdi, pojezdy a nadjezdy, tisíce kubíků přemístěné zeminy… to je pro dopravní inženýry i bagry opravdu velká výzva, ale ty stovky hodin zpoždění a života nám nemůže vynahradit žádná zvýšená rychlost.
Autor je spisovatel a komunální politik, starosta obce Hořovice
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
