Ondřej Vaculík: Marné čekání na prezidenta

28. červenec 2022

Dějinné zvraty bývají jak k lepšímu, tak také k horšímu. Zpravidla se střídají. U nás například vznik Československa a pak německý Protektorát. Vítězný konec druhé světové války a pád do komunistické totality. Jaro šedesát osm a srpen šedesát osm. Listopad osmdesát devět – a pak, co? – Teď už to víme nebo tušíme.

Třicet let jsme si mysleli, že naším údělem je míti se pořád lépe a povinností vlády je nám to umožnit. Změny klimatu a environmentální problémy sice už začaly doléhat, ale doufali jsme, že politici na nějakém summitu konečně najdou společné východisko a vědci a technici to pak nějak zařídí a vyřeší.  No v nejhorším holt budeme jezdit v těch elektrických autech.

Čtěte také

Zvláštní věc: Moje maminka po své devadesátce začala věštit, že nás čeká něco strašného, a že je ráda, že už se toho nedožije. Asi tím myslela tu pandemii, domnívali jsme se před dvěma lety. Jenže ona je to válka.

Někdo doufá v její brzký konec, až Rusové konečně převálcují Ukrajinu a Vladimir Vladimirovič Putin tam uvalí nějaký svůj protektorát. Ba někteří vyčítají Rusům, že se s tím tak loudají; a žádají si jiného premiéra, než je Petr Fiala. Takového, který nám zas nastolí blahobyt a život vypolstrovaný radovánkami. 

Na začátku dějinného zvratu

A tady nám chybí uvážlivé slovo prezidentovo. Měl by nám říci, že nyní jen blázen – a snad ještě Andrej Babiš – by chtěl být premiérem.

Čtěte také

A tak si tohoto važme. Protože ani jakákoli jiná vláda nebude mít na změnu poměrů vliv větší než tak čtyři a půl procenta. Prezident by nyní měl vyzvat politiky, aby dali hlavy dohromady a přestali brojit proti sobě.  Prezident totiž budí podezření, jako by se z jejich opozičně agresívních výpadů i poněkud radoval a těšil se na nějakou destabilizaci. 

Prezident by nás také měl vyzvat k vzájemné solidaritě a k solidarismu jako celospolečenskému hnutí. To jediné může zmírnit bláznivé kolo inflace. Jde o to, aby ti, kteří ostatním něco účtují, zahrnovali do účtů pouze faktické zvýšené náklady, a nikoli zvýšené zisky.

Ondřej Vaculík

Zhruba polovina společnosti má možnost té druhé půli něco účtovat a přeúčtovávat tak, aby vždy zůstávala na svém. A té druhé půli lidstva nezbývá, než všechny zvýšené účty toliko platit, platit a platit, čímž klesáme ke dnu. Dělníci, úředníci, učitelé, nádražáci, rozhlasáci, policisté a tak dále. Solidarismus měl nás vést k uvážlivé spotřebě a skromnosti.

A proč to tak máme dělat, zdůvodnil by pan prezident tím, že stojíme na začátku dějinného zvratu, v němž může jít o mnohem více, než je pouhá obhajoba blahobytu.      

Autor je spisovatel a komunální politik, místostarosta obce Hořovice

autor: Ondřej Vaculík
Spustit audio