Ondřej Vaculík: Továrna na smrt
Asi jako dvanáctiletý sáhl jsem v knihovně mých rodičů po knize, na jejímž hřbetě jsem četl Továrna na smrt. Já bloud se domníval, že půjde o něco podobně dobrodružného, jako je třeba Ocelové město od Julese Vernea. Od Továrny na smrt, dokumentu autorů Oty Krause a Ericha Kulky o životě, spíš neživotě, mučení a vraždění v osvětimském koncentráku jsem se nemohl odtrhnout a cítil, jako bych do té hrůzy sám vstoupil.
Kniha o vražedné mašinerii s dokumentárními fotografiemi utýraných vězňů – dvoukolák vrchovatě naložený mrtvými těly se mi vryl do paměti.
Čtěte také
A od té doby si kladu otázku: Jak se to mohlo stát. Uspokojivou odpověď nenalézám ani po více než padesáti letech. Ruth Bondyová, česká sionistka, spisovatelka a novinářka, která sama prošla od Terezína několika koncentračními tábory, píše, že Židé nemohli tušit, jaký konec je v koncentrácích čeká: Že už existuje i továrna na smrt, kterou tehdy vymysleli Němci.
Podle Bondyové oni byli o vývojovou etapu dál a Židé takovému sci-fi nemohli uvěřit. Hromadné zabíjení plynem, výkonná krematoria s nepřetržitým provozem – taková továrna na smrt byla novou vymožeností. Nad kterou se naštěstí zavřela minulost, mysleli jsme si. Nacisté to ovšem továrnou na smrt nenazývali.
Jak se to mohlo stát?
Tak ani Vladimir Putin dneska nenazývá vojenskou agresi vůči Ukrajině válkou, ale speciální vojenskou operací, která může budit zdání i jakési bratrské pomoci. Vždyť Ukrajinci jsou ve skutečnosti bratry Rusů, podobně jako my jsme bratry Slováků.
Čtěte také
Dneska už bohužel víme, že speciální vojenskou operací není toliko dobývání pozic, kdy vojáci bojují proti vojákům, ale také záměrné ničení občanské vybavenosti, například nemocnic i divadel, a týrání, zabíjení, vraždění civilního obyvatelstva.
Sama ruská bojová technika je sice spíše standardní, ale co je naprostou novinkou, jsou ruská pojízdná krematoria. To jsme netušili, že něco takového může být, a zřejmě to netušili ani Ukrajinci. V tom jsou Rusové o vývojovou etapu dál, jako byli tenkrát nacisté s továrnami na smrt. To dává ruské armádě možnost člověka nejen usmrtit, ale na místě ho zpracovat na prach. Tedy žádné hromadné hroby, které by i v budoucnosti svědčily o bestialitě a zločinech.
Člověk zmizí téměř beze stopy a nikdo už nezjistí, co se s ním stalo a kde je. Marně ho budete hledat. Přemýšlím nad touto hrůznou vymožeností Putinovy války, která se mi vrývá do paměti ještě silněji než dvoukolák s naloženými mrtvými těly v Osvětimi, když mi bylo dvanáct.
A kladu si znovu stejnou otázku, akorát mnohem trýznivěji – jak se to mohlo stát? Vím, že uspokojivé odpovědi se mi do smrti nedostane.
Autor je spisovatel a komunální politik, starosta obce Hořovice
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
