Ondřej Neff: Peticí k úspěchu
Zrovna jsem četl, že 5,5 tisíce studentů podepsalo petici proti zkoušce z matematiky. Teď bude podpisů určitě víc, na podstatě to nic nemění. Matematika není, nebyla a nebude oblíbená. Jaké mám na ni vzpomínky ze školních dob? Dobré i špatné.
Z matiky jsem maturoval. Vytáhl jsem si tenkrát u tabule z pytlíku číslo maturitní otázky „mocnost bodu ke kružnici‟. Nastala situace, popsaná v nesmrtelné knize Jaroslava Žáka Študáci a kantoři, kdy matikář zesiná a před očima zkušební komise začne studentovi pomáhat.
Čtěte také
Já ale popadl křídu a schéma té záhady namaloval na tabuli dřív, než matikář stačil něco vyblekotat. Potkal jsem ho asi po deseti letech.
Pozdravil jsem ho, on zapátral v paměti a tak se rozzářil: „Vy jste ten, co znal mocnost bodu ke kružnici!‟
No a dva roky před tím jsem z matiky málem propadl. To jsme měli jiného matikáře. Hrozně záleží na osobě učitele. Ale taky na metodě.
Pamatujete na množiny?
Můj syn jako školní dítko zažil experiment s množinami. Jednou takhle večer se chudák mořil nad úkolem. Kouknu přes rameno a vidím, to je jasná trojčlenka. To se napíše tohle sem a tohle tam a takhle se to vynásobí a takhle vydělí!
„To je jasný! To je jednoduchý,‟ jásal nad trojčlenkou synek.
Druhý den jsem se ptal, jak dopadl v matematice.
„Blbě,‟ pravil. „My máme trojčlenku zakázanou.‟
Čtěte také
Já zažil experimenty s výukou na vlastní kůži, sledoval jsem je na dětech a teď už přihlížím hodně zdaleka. Pořád slyším, jak se má odbourat biflování a naopak podporovat kritické myšlení. Výsledkem těch snah má být bytost, která sice nebude nic vědět, ale bude umět všechno zkritizovat.
Já si tedy myslím, že kritika je správná věc, ale nejdřív musím něco vědět, abych mohl z pozice vědomostí něco kritizovat, ale to je názor opravdu ze staré školy. Samozřejmě, že jsem už jako školní dítko vnímal, co všechno neužitečné se učíme. Říkalo se tomu všeobecné vzdělání.
Šlo o to, aby školou vzdělaný jedinec měl jakési ponětí o světě kolem sebe. Je nasáklý vědomostmi a ty z něho časem vyprchávají a prchají a prchají, až je z něho hňup a tomu stavu se říká zkušenost.
Kritické myšlení?
Nechme ale žerty stranou. S nelibostí sleduji útoky na takzvané biflování a podporu takzvaného kritického myšlení.
Bez ohledu na to, co konkrétně se děti učí ve škole, učí se pracovat, získávají návyk soustavnosti a povinnosti, učí se vztahu práce a výsledku.
Když se to naučí, pak obstojí v podstatě ve všem, co je v životě potká.
Nebo se učí psát petice, když je zkouška těžká. Taky užitečné, v dnešní době a dnešním světě.
Autor je vydavatel internetového deníku Neviditelný pes
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
