Kristina Žantovská: Květnové spanilé jízdy
Po silnici jede malý konvoj, pár džípů a malý náklaďák s otevřenou korbou, na některých se třepotají americké vlaječky. Je 1. května. Šinu se za nimi pokorně čtyřicítkou, protože silničky se v jihozápadní části Čech kroutí a jsou příliš úzké.
Květen je měsícem oslav osvobození, ale tady má svůj svéráz. Tenhle kus Čech osvobodili Američané a spanilé jízdy vojenských aut té doby k nim patří. V mnoha vesnicích, nejen městech, mají Američané pomníky, samozřejmě postavené až po pádu komunismu.
Čtěte také
Ve Lnářích stojí dokonce dva. Vysoký nahrubo opracovaný žulový hranol má dvoujazyčný nápis. K mému překvapení je anglický emotivnější: S vděčností na památku osvobození obce Lnář 4. tankovou brigádou U.S.A dne 6. 5. 1945. Když se ve vesnici před rokem budoval kruhový objezd, rozhodli se radní vztyčit ještě menší pomníček na památku 3. roty 2. tankového praporu Československé samostatné obrněné brigády, který přijel do vesnice 23. května 1945.
Na 1. máje se už před jedenáctou kolem pomníků slézají místní. Konvoj má zpoždění, ale když konečně přijíždí, pár lidí zvedá ruku, děti mávají o sto šest.
Špetka vlastenectví
Zmocňuje se mě zvláštní pocit, jakési déjà vu, vracím se v čase, který jsem nezažila a taky mávám. Na okamžik prožívám totéž, co naši předkové: zalévá mě vděčnost a radost z osvobození.
Čtěte také
Představuji si ten civilizační šok, který Američané způsobili a vybaví se mi slova režiséra Vladimíra Smočka, Plzeňáka, který jako malý kluk nevěřícně zíral na vymydlené Američany a nemohl uvěřit, že takhle mohou vypadat vojáci.
Auta jsou vycíděná, s láskou udržovaná, některé si fandové koupili až pozdě po válce. Ve stodolách je dávali o sobotách dohromady a pečovali o ně, aby všechno bylo zvenku i zevnitř tak jako kdysi. Posádky jsou čím dál víc rodinné, jezdí i ženy a děti a všechny v uniformách. Jedna paní z Mělníka mi vysvětluje, že jí před 9 lety umřel muž a je moc vděčná synovi, že ji na tenhle výlet vždycky bere.
Ukazuje mi přesný itinerář, kudy mají jet a kde se zastavit. Pak vybaluje svačiny, všichni už mají hlad. U auta stojí v pozoru její osmiletý vnuk, téměř stejně vysoký jako flinta, o kterou se opírá. I on v dokonalé uniformě.
Čtěte také
Ostatně výbava všech a všeho je perfektní. Nablýskané vojenské boty s přezkami, odrbané usárny všech velikostí – anebo repliky, co se těm původním podobají. Sem tam i originál helma, vojenská polní láhev nebo revolver. Jeden starší muž mi ukazuje, jak si pod kapotu, kde bývalo rádio, připojil malý přehrávač a spustí dobové americké šlágry.
Jen několik jich zajde k pomníčku a položí tam kytku. Dva se u něj fotografují. Je to hezká zábava, prima výlet, zvlášť, když je tak krásný slunečný den. Jistě si užívají i pozornosti, které se jim všude dostává. Možná se v nich probouzí i špetka vlastenectví.
Jestli by šli bojovat/bránit vlast, jsem se jich ale nezeptala.
Autorka je publicistka a divadelní dramaturgyně
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
