Ondřej Vaculík: Za císaře Františka Josefa bylo líp

20. říjen 2022

Bylo mi asi deset, seděl jsem s dědou na lavičce pod břízou v jedné moravské vsi. Byly prázdniny, slunce se sklánělo k lesu, blížila se klekánice – tou se tam strašily děti, aby už šly spát.

Děda mlčel a já nevěda, jak to prolomit, pravil jsem rozšafně: Ale máme se dobře, viď dědo. – On se ale dále zasmušeně díval na dům, v němž by měl bydlet Franta Kužela.

Čtěte také

Nebydlel, ještě seděl jako politický vězeň. – No máme, konečně přitakal, ale dodal: Za Masaryka bylo líp. A za císaře Františka Josefa bylo ještě líp, pousmál se děda. Nerozuměl jsem tomu nevěda, kdo byl Masaryk, natož císař František Josef.

To jsem se dozvěděl, až když děda nežil a Franta Kužela se konečně vrátil z kriminálu. Býval činovníkem Sokolů, vedl atlety. V té vsi byl, dneska by se řeklo, celebritou – měl autoritu a vliv. A proto ho zavřeli, pro výstrahu ostatním, kteří netáhli s komunisty. Odsoudili ho na 20 let, odseděl si jich dvanáct. Jeho propuštění díky amnestii prezidenta Novotného se děda nedožil. A tolik se přitom snažil!

Všechno jenom z kopce

Z dřívějších dob se znal s ministrem vnitra Rudolfem Barákem. Jezdíval za ním do Prahy na ministerstvo, aby se za Kuželu přimlouval. Barák vždy slíbil, jako že jo, že už se na tom dělá.

Čtěte také

Plané sliby. A co Franta Kužela provedl? Vůbec nic. Nařkli ho, že rozmnožoval jakési protistátní letáky. Nakonec tomu možná sám uvěřil, aby byl aspoň trochu hrdina, když dvanáct let seděl.

A proto tenkrát na lavičce, jak se blížila klekánice, děda vyslovil to, čemu jsem nerozuměl: Za Masaryka bylo líp. Mně totiž bylo za Novotného docela dobře.

A proč podle dědy za Františka Josefa bylo líp? Protože jeho tatínek, můj pradědeček, býval na zámku v Rájci u Blanska správcem zámecké pily slavné rodiny Hugo Františka, hraběte ze Salmu, přírodovědce a průmyslníka, který se na Moravě zasloužil o rozvoj železářství. Zároveň byl naším asi prvním ekologem: S výpravou sestoupil na tehdy neprobádané dno Macochy, protože se strachoval o čistotu Punkvy. A říkával: Až lidé budou mít všechno, bude zamořené také všechno.

Ondřej Vaculík

Pradědeček tedy patřil k honoraci, ale chodil do hospody mezi lid hrát taroky; a jak jednou šel domů, chytl ho liják a on zemřel na zápal plic. Rodina se musela ze zámku odstěhovat a děda se šel učit do Vídně strojním zámečníkem. A od té doby se dědovi zdálo, že to tak nějak jde všechno jenom z kopce.

Podle něho vskutku za Františka Josefa bylo líp; ale mohl jsem tomu rozumět?

Autor je spisovatel a komunální politik, místostarosta obce Hořovice

autor: Ondřej Vaculík
Spustit audio