Ondřej Vaculík: Senioři na silnici

Zejména svobodní mladí muži, pro které je řízení auta požitkem a zábavou, takže si často jezdí jen tak pro radost. Auto je fenoménem moderní doby už od „automobilu století“, tedy fordky model T.

Čtěte také

Ondřej Vaculík: O důchodové reformě, budoucnosti, motivaci a produktivním věku

Na druhé straně jsou takzvaní senioři, kteří by nejraději auto neřídili, kdyby nemuseli. A často by je řídit ani neměli. Ovšem čím máme méně schopností řídit auto, tím více je potřebujeme. Pomocí auta překonáváme obtíže chůze i jízdy na kole, ba i nesnáze s nastupováním do autobusu, vlaku atd. Zvláště na venkově člověk bez automobilu začne být závislý na starostlivosti jiných.

Ze statistiky dopravních nehod vyplývá varovný poznatek: podíl dopravních nehod zaviněných seniory vzrostl na více než 11 %. Ovšem seniorů na silnicích přibývá možná více než jejich karambolů. Do seniorského věku se nyní dostávají ročníky, které si život bez auta už ani neumějí představit.

Odborníci na bezpečnost dopravy přemýšlejí, jak procenta nehodovosti seniorů snížit. Nasnadě je například zpřísnit zdravotní prohlídky, kterými musí pravidelně procházet každý řidič od dovršení 65 let.

Záleží na lékařích

To by ale na druhé straně mohlo vést k tomu, že by senioři museli prokazovat lepší zdravotní stav, než mají průměrně třeba padesátníci – bez povinnosti lékařských kontrol. Například když zprava vyjíždíme na dálnici, kde vinou zúžení při rekonstrukcích není připojovací pruh a my musíme zastavit na stopce, potřebovali bychom otočit hlavu o 180 stupňů, a to nedokáže nikdo, nejen senior.

Čtěte také

Ondřej Vaculík: Život tramvajáka

Kritéria posuzující zdravotní způsobilost seniorů řídit motorová vozidla zpřísněna být nemusejí, konstatovali odborníci. Postačí, když je budou lékaři přísněji dodržovat. Na lékařích záleží, aby v pravý čas vyloučili seniora z množiny řidičů. K tomu budou mít i tabulku a povinnost všechny zjištěné hodnoty o zdravotní způsobilosti či nezpůsobilosti do ní vnést. 

Na lékařích spočívá veliký díl odpovědnosti a mají to velice těžké, zvláště když jsou řadu let více méně i rodinnými lékaři. Vědí o starém člověku všechno, i to, že pokud nebude moci řídit auto, stane se bezmocnějším nebo klientem nějaké sociální sítě, a to v lepším případě. – Však on jezdí jenom nakupovat, k lékaři a na poštu, tak co se může stát? – rozvažuje lékař. K jisté benevolenci ho vedou sociální ohledy a soucit.

Škoda, že tohle osudové vyhodnocení zdravotní způsobilosti nemůže vykonávat nějaký robot, který není vybaven empatií ani programem na cit. 

Autor je spisovatel a komunální politik