Ondřej Vaculík: Proč Tomáš Halík nemůže být prezidentem
Našeho takzvaně prvního dělnického prezidenta jsem živého znát nemohl, v roce 1960 jsem se na něj pouze díval přes sklo mauzolea v Praze na Vítkově. Byl to pro mě více hrůzný pohled na mrtvolu než na prezidenta. Pohled ale povinný i pro prvňáky.
Na prezidenta Antonína Zápotockého jsem byl příliš malý. Vím, že k lidu se choval lidově, ba bodře, ale o to krutější byl k politickým vězňům. Zápotockého už do mauzolea za sklo nedali.
Čtěte také
Následujícího Antonína Novotného jsem od půle 60. let sledoval předčasně dospívajícíma očima. V té době on už nikomu nevyhrožoval, nelál, pouze povzbuzoval pracující lid k vyšším výkonům a sliboval komunistickou blaženost.
Za jeho zády už bujela reforma a lidu se dýchalo o cosi svobodněji. V mém dospívání to byla nejšťastnější léta a já podnes mám Novotného docela rád. A přátelil se s Chruščovem, který mi byl sympatický.
On to ví také
Dalším byl Ludvík Svoboda, který by pochopitelně byl z nich nejlepší, ale nebyl, víme proč. Avšak díky svému hrdinství za druhé světové války po boku Rudé armády možná má nepřiznávanou zásluhu na tom, že naše okupace v srpnu šedesát osm nebyla drastičtější a poměry po ní nebyly krutější.
Čtěte také
Ostatně vládl už Gustáv Husák, jehož obrat z reformního komunisty na nemilosrdného normalizátora byl pro nás krutou ranou. Jeho výhružné projevy gradovaly den ode dne, ba minutu od minuty, až hrůza sršela. Na druhé straně se Husákovi přiznává, že on to byl, kdo nás dokázal takzvaně normalizovat slovy, aniž by se střílelo, nebo někteří z nás museli i viset, či býti deportováni do gulagu.
Václav Havel kromě jiných dobrých vlastností měl také tuto: Když jsem s ním asi třikrát mluvil, překvapilo mě, jak pozorně umí poslouchat, ba jeho pozornost přesahovala důležitost mého sdělení. A možná i nejen mého.
Čtěte také
Poslední dva naše prezidenty vynechávám, dobře je známe, a zvláště Miloše Zemana budeme mít dlouho v paměti.
Tak jaký by měl být náš budoucí prezident? Jaké povahy, jakých vlastností a schopností? Rozhodně by to neměl být žádný minulý vrcholný politik a možná vůbec politik. To se nám neosvědčilo.
Pro politiky je nadstranickost či nadhnuťovost neuskutečnitelná, protože vždy si začnou vyřizovat účty se svými bývalými protivníky a jejich příznivci, kteří se pak znovu jejich protivníky stávají. Zákeřnosti, msty a intrik přibývá. Zloba je žene vpřed.
Na druhé straně by prezident neměl být žvanilem bez názoru a potřeby něco podstatného sdělit. Měl by umět naslouchat, kriticky hodnotit, uvažovat a mít rád lidi. Rozumět jim a vědět, co nejvíce potřebují. Měl by mít respekt i za hranicemi, také v Evropské unii.
O takto nadaném prezidentovi vím. Nedávno mě povzbudil citátem: „Zdvihněte hlavy a vzpřimte se.“ Jenže víme a on to ví také, že bychom ho nezvolili.
Autor je spisovatel a komunální politik
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
