Ondřej Vaculík: Čtěte Tajuplný ostrov
Tajuplný ostrov od Julese Vernea je jeho dvanáctou knihou a vydán byl v roce 1875. Pokládám ho ale za nejlepší ze všech verneovek, kterých je celkem dvaašedesát.
V literatuře možná ani není dramatičtějšího úvodu: „Stoupáme?“ „Ne! Naopak! Klesáme!“ Těchto pět slov mám za až kultovní hlášku. Zvláště, když ještě následuje: „Je to ještě horší, pane Smithi! Padáme!“
Čtěte také
Není snad ani tragičtější situace tak úsporně vystižené. A přesto, jak víme, trosečníci tohoto balónového letu nejenže pád přežili, ale dokázali si v nuzných podmínkách na neobydleném ostrově založit obstojnou existenci, v níž posléze neživořili, nepřežívali, ale docela si i žili. Ba i výtah si sestrojili a po večerech vedli i dosti učené řeči.
Ta kniha je nejen neobyčejně dobrodružná, ale i nenápadně didaktická. Jednak jak příkladně spolu vycházelo pět mužů nestejného společenského postavení a vzdělání, včetně Naba, černocha, který býval sluhou Cyruse Smitha, majora severoamerické armády, inženýra a vědce. Cituji: „Byl z oněch inženýrů, kteří začali od kladiva a krumpáče, podobně jako generálové, kteří začínali jako prostí vojáci.“
Pro dětského čtenáře je zejména příkladné, jak těchto pět trosečníků svým důvtipem, odvahou a pracovitostí překonalo všechny obtíže. Dneska by se řeklo kritické a nouzové stavy a situace. Kdo v pravý čas četl Tajuplný ostrov, je náležitě posílen a v životě překoná všechno. Nad ničím se nepohoršuje, neběduje a neskuhrá a nad nikým se ani nepovyšuje.
Ti, kteří nečetli
Z tohoto pohledu mě překvapuje, kolik lidí vinou té současné nakažlivé nemoci, jejíž název nechci vyslovovat, žádá po někom, po státu, nejrůznější odškodnění, kompenzace, náhrady a pomoc.
Čtěte také
A to dokonce velkopodnikatelé, kteří se ještě onehdy pyšnili, jak jsou velkolepě materiálně zajištěni. Sdílím sympatie s aktivitami Milionu chvilek pro demokracii, ale protivládní demonstraci hudebníků nerozumím. Asi nečetli Tajuplný ostrov. Tu nakažlivou nemoc vláda přímo nešíří a není receptu, jak ji účinně zastavit, aniž by nás to – více či méně – omezovalo.
Zní to asi neomaleně, ale rockeři, rapeři, folkaři a bigbíťáci, vždyť můžete načas dělat i něco jiného než toliko hrát. Máme svobodu a nyní i příležitostí, ba záminku poznat a zkusit si něco možná ještě zajímavějšího, než je věčné a vysilující koncertování vesměs furt těch samých fláků.
Pro naši budoucnost je velice důležité chtít toho po státu co nejméně, v tom tkví mé levicově-pravicové přesvědčení. Vláda, kterou nutíme, aby nám všechno slíbila, a ona to slibuje, je špatná, a budeme-li na tom trvat, budeme takovou mít zase. Z minulosti přeci máme zkušenosti.
Chtěl bych teď stejně jako Cyrus Smith jít a vznítit oheň za pomoci sklíčka od hodinek. Možná bych to dokázal, akorát že už to nedokáže sklíčko na mých hodinkách.
Autor je spisovatel a komunální politik
Související
-
Ondřej Vaculík: Jak se z horšího pomníku stal lepší
Kdyně na Domažlicku, s více než pěti tisíci obyvateli, je možná v něčem první.
-
Ondřej Vaculík: Co bude po viru?
Počet osob, které usmrtil zákeřný virus, u nás naštěstí není tak vysoký. Ani počet lidí prokazatelně nakažených; těch je o hodně méně než 10 tisíc.
-
Ondřej Vaculík: Silnou armádu potřebujeme
Některá důležitá témata současná pandemie zasula do pozadí. Například, že „Česko vzdává slib 2 % HDP na obranu“.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.