Ondřej Vaculík: Ostře sledované vlaky
Srážka protijedoucích vlaků bývá nejhorším železničním neštěstím. Proto už více než 150 let železnice zavádí a zdokonaluje různá signalizační a bezpečnostní zařízení, aby se vlaky vždycky vyhnuly.
Už František Křižík v roce 1878 zkonstruoval blokové signalizační zařízení, které podstatně omezilo nebezpečí vlakových srážek.
Čtěte také
Vzpomeňme si také na film Ostře sledované vlaky, kde výpravčí Hubička, Josef Somr, vysvětluje Václavu Neckářovi v zácviku, jak na nádraží pracovat se stavědly. Přirovnává to k vratům do statku, do stodoly, která se rovněž musí za vozem vždycky zavřít. Nejprimitivnější, ale velice bezpečné zařízení možná podnes používají řidiči na devítikilometrové jednokolejné elektrické dráze z Bad Schandau údolím Křimického potoka k Heidemühle.
V místě, kde se protijedoucí soupravy míjejí, musí si jejich řidiči předat kolík. Ten je jen jeden. A teprve když předals a převzals kolík, můžeš jet a máš zaručeno, že trať je volná.
Kdyby strojvedoucí na krušnohorské trati z Karlových Varů do Johanngeorgenstadtu měli k dispozici onen kolík, v ceně tak asi pěti korun, ke srážce vlaků u Perninku by určitě nedošlo.
Možná by stačil kolík
Čtěte také
Až do Nejdku je trať z Karlových Varů modernizována, dálkově řízená a zabezpečená. Desetikilometrový úsek mezi Novými Hamry a Perninkem žádné zabezpečení nemá a v tomto úseku se vlaky také míjejí, neboli křižují. V pracovní dny v Perninku, v sobotu, v neděli a ve svátek podle o půl hodiny posunutého jízdního řádu v Nových Hamrech.
Toho tragického 7. července 2020 vyjel strojvedoucí z Nových Hamrů jako ve svátek, tedy s úmyslem křižování v Perninku. Asi se domníval, že svátky vycházejí na pondělí a úterý. Říká se tomu chyba lidského faktoru, takže strojvedoucí zřejmě bude stíhán pro trestný čin obecného ohrožení. Dva mrtví, několik těžce zraněných.
Nešťastný strojvedoucí pak údajně seděl na mezi a naříkal: „Co jsem to udělal?“ Je to ale jenom jeho chyba? To by se mohlo stát každému, asi vás také napadá. Vždyť na každý rozjezd, odjezd vlaku vždycky museli být alespoň dva: Jeden dal semafor na volno, vlakvedoucí zatroubil na trubku a pak teprve strojvedoucí rozjel mašinu.
Čtěte také
Výpravčí na lokálních tratích už nejsou, stejně jako zmizely i semafory. A vlakvedoucí také už netroubí, ba i jízdenky často místo průvodčího prodává automat. Všechna odpovědnost je pouze na jednom člověku. Je to možné?
Vývoj bezpečnostního systému zvaného radioblok ministerstvo dopravy prý zastavilo a evropský systém kontroly vlaků je pro lokální tratě příšerně drahý, mobilní jednotka na každé vozidlo údajně stojí deset milionů. Je to vůbec možné? Není to poněkud předražené a co když to selže?
Pane ministře dopravy, nechci vám radit, vzpomeňte si třebas na to Křižíkovo blokové signalizační zařízení, to se osvědčilo; a pro bezpečné křižování vlaků mezi Novými Hamry a Perninkem by možná úplně postačoval onen kolík. Jedete, až si předáte kolík, a to ať je pátek, nebo svátek.
Autor je spisovatel a komunální politik
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.