Ondřej Vaculík: Ostře sledované vlaky

Už František Křižík v roce 1878 zkonstruoval blokové signalizační zařízení, které podstatně omezilo nebezpečí vlakových srážek.

Čtěte také

Ondřej Vaculík: Dějepis nás učí

Vzpomeňme si také na film Ostře sledované vlaky, kde výpravčí Hubička, Josef Somr, vysvětluje Václavu Neckářovi v zácviku, jak na nádraží pracovat se stavědly. Přirovnává to k vratům do statku, do stodoly, která se rovněž musí za vozem vždycky zavřít. Nejprimitivnější, ale velice bezpečné zařízení možná podnes používají řidiči na devítikilometrové jednokolejné elektrické dráze z Bad Schandau údolím Křimického potoka k Heidemühle.

V místě, kde se protijedoucí soupravy míjejí, musí si jejich řidiči předat kolík. Ten je jen jeden. A teprve když předals a převzals kolík, můžeš jet a máš zaručeno, že trať je volná.

Kdyby strojvedoucí na krušnohorské trati z Karlových Varů do Johanngeorgenstadtu měli k dispozici onen kolík, v ceně tak asi pěti korun, ke srážce vlaků u Perninku by určitě nedošlo.

Možná by stačil kolík

Čtěte také

Ondřej Vaculík: Jak se z horšího pomníku stal lepší

Až do Nejdku je trať z Karlových Varů modernizována, dálkově řízená a zabezpečená. Desetikilometrový úsek mezi Novými Hamry a Perninkem žádné zabezpečení nemá a v tomto úseku se vlaky také míjejí, neboli křižují. V pracovní dny v Perninku, v sobotu, v neděli a ve svátek podle o půl hodiny posunutého jízdního řádu v Nových Hamrech.

Toho tragického 7. července 2020 vyjel strojvedoucí z Nových Hamrů jako ve svátek, tedy s úmyslem křižování v Perninku. Asi se domníval, že svátky vycházejí na pondělí a úterý. Říká se tomu chyba lidského faktoru, takže strojvedoucí zřejmě bude stíhán pro trestný čin obecného ohrožení. Dva mrtví, několik těžce zraněných.

Nešťastný strojvedoucí pak údajně seděl na mezi a naříkal: „Co jsem to udělal?“ Je to ale jenom jeho chyba? To by se mohlo stát každému, asi vás také napadá. Vždyť na každý rozjezd, odjezd vlaku vždycky museli být alespoň dva: Jeden dal semafor na volno, vlakvedoucí zatroubil na trubku a pak teprve strojvedoucí rozjel mašinu.

Čtěte také

Ondřej Vaculík: Co bude po viru?

Výpravčí na lokálních tratích už nejsou, stejně jako zmizely i semafory. A vlakvedoucí také už netroubí, ba i jízdenky často místo průvodčího prodává automat. Všechna odpovědnost je pouze na jednom člověku. Je to možné?

Vývoj bezpečnostního systému zvaného radioblok ministerstvo dopravy prý zastavilo a evropský systém kontroly vlaků je pro lokální tratě příšerně drahý, mobilní jednotka na každé vozidlo údajně stojí deset milionů. Je to vůbec možné? Není to poněkud předražené a co když to selže?

Pane ministře dopravy, nechci vám radit, vzpomeňte si třebas na to Křižíkovo blokové signalizační zařízení, to se osvědčilo; a pro bezpečné křižování vlaků mezi Novými Hamry a Perninkem by možná úplně postačoval onen kolík. Jedete, až si předáte kolík, a to ať je pátek, nebo svátek.

Autor je spisovatel a komunální politik