Ondřej Soukup: Aljašská schůzka a Trumpova snaha o Nobelovu cenu míru
Kolem pátečního setkání amerického prezidenta Donalda Trumpa a jeho ruského protějšku Vladimira Putina na Aljašce, létají nejrůznější zprávy. Všichni se předhánějí v tom, kdo přinese zaručenější informace ze zákulisí o tom, co komu kdo řekne a jaký bude konečný výsledek. Ponechme protentokrát spekulace stranou, a připomeňme si historickou událost, která v mnohém současné události připomíná – byť už si ji pamatuje jen málokdo.
V srpnu 1905 se v americkém Portsmouthu konala mírová konference, která ukončila rusko-japonskou válku. Ta se pro Rusko vyvíjela katastrofálně. Jeho armáda prohrála všechny pozemní bitvy, včetně té 16 dní trvající u Mukdenu.
Čtěte také
Po 11 měsících obléhání kapitulovala pevnost Port Artur a ruské loďstvo, které obeplulo Afriku, bylo zničeno při bitvě u Cušimy. Ovšem nehledě na drtivé vojenské vítězství Japonsko bylo ekonomicky vyčerpáno a ve válce pokračovat nemohlo.
Potřeba byl prostředník, kterého našli v osobě amerického prezidenta Theodora Roosevelta. Mírová konference nakonec pro Rusko dopadla nejlíp, jak mohla. Japonsko původně požadovalo finanční kontribuci, výrazné územní ústupky a fakticky likvidaci ruské zóny vlivu v Číně. Nakonec z toho bylo jen Ruskem Japonsku předaná jižní polovina poloostrova Sachalin.
Nobelovka pro Roosevelta
Zato americký prezident Theodore Roosevelt za své prostřednické služby dostal Nobelovu cenu míru, mimochodem jako první Američan. Ze strany Spojených států to byl také první důkaz, že se stávají světovou mocností, která je schopna zorganizovat delikátní diplomatická jednání a ukončit konflikt na opačném konci světa.
Čtěte také
Přirozeně, všechny historické analogie kulhají na obě nohy. Byť se nedá ubránit pocitu, že Donald Trump by rozhodně rád navázal na republikánského kolegu Roosevelta a stát se pátým americkým prezidentem, který získá Nobelovu cenu míru.
Jenže rozdílů je přirozeně víc. Především tehdy obě strany potřebovaly uzavřít mír. Japonsko balancovalo na hranici bankrotu a v Rusku vypukla revoluce, takže měl car v Petrohradu úplně jiné starosti. Kromě toho mu muselo být jasné, že vojensky Japonce neporazí. A ani žádná další světová velmoc neměla zájem, aby rusko-japonská válka pokračovala.
Putin si myslí, že vítězí
Dnešní situace je jiná. Vladimir Putin je na rozdíl od tehdejšího cara Mikuláše přesvědčený, že vítězí. Jeho generálové mu tvrdí, že do podzimu se ukrajinská fronta zhroutí. Sám je přesvědčený, že jednotný Západ už neexistuje, a je jen otázka času, než se definitivně rozpadne.
Západ sice může tlačit na uzavření trvalého míru, ale další světoví hráči mají rozdílné zájmy. Indie vydělává velké peníze na dovozu ruské ropy.
Čína nechce připustit nejen porážku Ruska, ale v jejím zájmu je i pokračování konfliktu. Peking se totiž obává, že v opačném případě se zájem Washingtonu zaměří právě na něj.
Paralela s válkou před 120 lety vypadá sice lákavě, ale šance na získání Nobelovy ceny míru pro Donalda Trumpa není příliš vysoká.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
